Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 68.

Phoebe

Jakmile mi Martha sdělila, co je s Jessicou, nedbala jsem na to, v jakém stavu se nacházím a poprosila jsem Zayna, aby mě odvezl do nemocnice, jejíž jméno Martha zmínila. Ve vestibulu jsem se srazila se skleslým Niallem, který mě poslal nahoru s tím, že jde pro kávu. Nijak naštěstí nekomentoval můj zoufale vyhlížející zevnějšek, sám nevypadal zrovna odpočatě a v pořádku.

Vyjel jsem prázdným výtahem do patra, ve kterém se údajně měla nacházet Jessica a okamžitě narazila na Marthu, která stála opodál páru ve středních letech, jenž se objímal a vypadal být stejně zoufalý, jako moji dva kamarádi.

,,Jak jí je?" byla první věc, která mi vypadla z úst. Ani jsem svou přítelkyni nepozdravila a okamžitě jsem se hrnula ke sklu, za kterým poklidně a v žalostném stavu ležela Jessica.

,,Nevíme, ale máme o ni strach," zašeptala za mými zády a já smutně pokývala hlavou.

,,Taky o ni mám strach. Pro její oslabený organismus to je ohromná výzva," fňukla jsem a chytila Marthinu roztřesenou ruku. ,,Můžeme jen doufat," dodala jsem už o něco pevnějším hlasem.

,,Jo, ale tlacháním o jejím zdravotním stavu jí nepomůžem, takže ten čas můžeme využít na to, abys mi řekla, co se ti sakra stalo, že vypadáš jako vdova na pohřbu," vyzvídala a odtáhla mě o kousek dál, aby nás pár, pravděpodobně Jessičini rodiče, nezaslechli.

,,Upřímně, nebo nějak šetrně?" zeptala jsem se, zatímco jsem zírala do země, abych se Marthě nemusela dívat do očí svým skleným pohledem.

,,Upřímně," rozhodla se okamžitě a já bolestně vydechla.

,,Rozešli jsme se," zavzlykala jsem téměř neslyšitelně a položila si dlaně na tváře, abych si je trochu ochladila.

,,Co?" nechápala.

,,Rozešli jsme se," zopakovala jsem, jako kdyby mě neslyšela a odvážila jsem se zvednout zrak.

,,Proč?" zmohla se překvapením jen na to jedno slovo a zírala na mě s otevřenou pusou.

,,Já... já ti vlastně ani nevím," přiznala jsem a zamnula si ruce. ,,Prostě... najednou jsem ho přistihla, jak se opilý líbá s nějakou cizí dívkou a když jsem se ho zeptala, proč to udělal, začal na mě ječet, jak se vůbec opovažuji se ho zeptat, že jsem lhářka a... lehká dívka a tak dále. Potom mi oznámil, že je konec a odešel středem," v průběhu popisu situace jsem se znovu rozplakala, tentokrát ne hystericky, ale spíš zoufale.

,,Pokud bych ti řekla, že jsem ti to říkala, asi bych ti moc nepomohla, co?" objala mě kolem ramen a já se smutným úsměvem zavrtěla hlavou.

,,Ne, to opravdu ne..."

,,Vypadáš přešle, tak jsem ti tam dal cukr navíc," vrazil mi Niall do ruky kelímek s kávou a i přes nepřehlédnutelný smutek se na mě zazubil tak jak to uměl jen on.

,,Děkuji, ani nevíš, jak jsem ti vděčná," usmála jsem se, jako kdyby mi přinesl ten největší poklad na světě a ne jen hrnek kávy.

,,Když už jsme u tvýho stavu, co se ti vlastně stalo?" chtěl vědět i Niall a já zaúpěla.

,,No..." začala jsem nerozhodně, ale Martha mě naštěstí zachránila.

,,Nialle, jsou to holčičí záležitosti, vyčkej a čase se to dozvíš," odbyla ho rázně a já na ní vrhla vděčný pohled.

,,Berušky, myslím, že tady toho moc nezmůžeme. Pojďte, odvezu vás do kampusu," vynořila se za námi Jessičina maminka a i se slzami v očích se na nás mateřsky usmívala.