Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 5.

Jakmile mě Martha opustila, zjistila jsem, že nemám nejmenší ponětí, kam se mám vydat, a to i přesto, že mi cestu podrobně popsala. Zmateně jsem se začala otáčet na místě, jako by se přede mnou znenadání mohl vyrůst nějaký ukazatel a navést mě tak do hledané třídy.

Ještě více jsem znervózněla, když zazvonilo a já na chodbě osaměla.

,,No to snad ne, přece nemůžu hned na první hodinu přijít pozdě," začala jsem zoufale lamentovat sama pro sebe a nadějně se rozhlížela, jestli nezahlédnu nějakou dobrou duši, která by mi ukázala kam jít.

Najednou se zpoza rohu vynořila vysoká hubená dívka s dlouhými zrzavými vlasy a dost zmateným výrazem. Zhluboka jsem se nadechla a oslovila ji:

,,Ehm, a-ahoj, eh, nevíš kde je učebna umění?" vykoktala jsem nervózně.

,,No... jak to říct... já jsem před dvěma dny přijela takže se tu vůbec neorientuju, ty asi nevíš, kde je učebna zeměpisu co?" usmála se omluvně a pokrčila rameny.

,,Ne, já přijela včera," rozesmála jsem se a kousla se do rtu.

,,Tak to jsem narazila na toho správnýho," rozesmála se taky a prohrábla si vlasy, které jí musela každá holka závidět.

,,Možná bychom mohly prostě chvíli chodit po škole a třeba na někoho narazíme," navrhla s nadějí ve velkých očích.

,,Proč ne," souhlasila jsem a následovala její dlouhé kroky.

,,Mimochodem, já jsem Andy," představila se s širokým úsměvem a napřáhla ke mě ruku.

,,Phoebe, těší mě," oplatila jsem jí úsměv a ruku stiskla.

Prošly jsme několika chodbami a stále nenašly ani jednu z hledaných učeben ani nenarazily na nějakého člověka.

,,Hele! Támhle někdo jde!" zvolala Andy z ničeho nic úlevně a natáhla před sebe ruku s dokonale upravenými nehty. Můj pohled následoval její prst a spočinul na vysoké postavě s kudrnatými hnědými vlasy. Styles..

,,Ehmmm, zeptala by ses ho prosím? Já- já se stydím mluvit s klukama," podrbala se nervózně ve vlasech a tiše se zasmála. Jen jsem kývla, i když já sama se s cizími lidmi také styděla hovořit. A kór když to měli být lidé, před kterými jsem byla varována pěti osobami. I tak jsem se několikrát zhluboka nadechla, abych si dodala trochu sebevědomí a vratkými nervózními krůčky se blížila ke Stylesovi. Andyiny stejně opatrné kroky byly jen matně slyšet za mnou.

Ani jsem se nenadála a už jsem stála jen kousek od onoho vysokého pohledného kluka. Zastavila jsem se a nervózně ho pozorovala jak na něco kouká do telefonu.

,,No tak, dělej," zašeptala mi Andy zoufale do ucha a šťouchla mě do ramene.

Styles ji asi zaslechl, protože z ničeho nic zvedl hlavu od přístroje a obě si nás přeměřil pohrdavým pohledem s nepěkným úšklebkem.

,,Co chcete?" štěkl nepříjemně a schoval telefon do zadní kapsy černých upnutých jeansů.

,,No my-my..." začala koktat Andy i když původně nastrčila mě, abych se Stylesem promluvila. Nevypadalo to však, že by byla schopna větu dokončit a tak jsem jí přispěchala na pomoc.

,,My bychom potřebovaly poradit, kde je učebna umění a zeměpisu," pípla jsem tiše, ale tázaný mě rozhdoně slyšel, protože se jen znovu nepříjemně ušklíbl.

,,Smůla, ale nemám šajn," rádoby se omluvil s notnou dávkou jízlivosti a dlouhými kroky se začal vzdalovat.

Andy za mnou si zhluboka povzdechla.