Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 34.

,,Co si o nich myslíš?" zeptala se Martha strčila mi před obličej notebook s obrázkem nějakých bot na vysokém podpatku.

,,Hezké," kývla jsem nepřítomně, aniž bych se na pár bot pořádně podívala.

,,Tos řekla už o pěti, ale já si potřebuju vybrat jen jedny, Phoebe. Nemůžu si vzít dvacet párů najednou," zalomila rukama div jí notebook nesjel z klína. Jessica ho naštěstí včas zachytila a položila na Marthinu matraci, na které jsme byly všechny tři usazené.

,,Buď v klidu, Martho, ples je až ve středu. Je pátek, nestresuj se tak," uklidňovala ji bruneta, ale má spolubydlící jako by ji neslyšela.

,,Jdu na ples s Louisem," vypálila jsem najednou a ani na jednu jsem se neodvažovala podívat.

,,Cože?" zavrtěla hlavou Jessica, jako by mě špatně slyšela.

,,S Louisem Tomlinsonem?" zalapala po dechu ve stejnou chvíli Martha. Obě na mě vytřeštěně zíraly, jako bych spadla z Marsu.

,,No...ano s tím, víc jich tu snad není," pokrčila jsem lehkovážně rameny a pokusila se o bezstarostný smích, ale knedlík v krku mi  tom zabraňoval, takže to znělo spíš jako zakašlání.

Čím delší uplynula doba od Louisova pozvání, tím horší mi ten nápad připadal. Ano, Louis byl milý, hezký a to všechno a navíc vyřešil můj strach z toho, že nebudu mít s kým jít, ale z nějakého mě neznámého důvodu mi to přišlo jako špatné rozhodnutí.

,,No...aspoň máš to dilema za sebou," pokrčila věcně rameny Martha a já se na ni s překvapeným zamrkáním podívala.

,,Říkáš ty, která mi denně opakuje, jak jsou tihle lidé špatní?" povytáhla jsem obočí. Jen pokrčila rameny.

Obrátila jsem se na Jessicu a trochu se bála její reakce.

,,Louis mi připadá docela milý," naklonila hlavu na stranu a já vytřeštila oči ještě víc.

,,Kdybych měla dostat libru za každé vaše varování před ním a jemu podobnými, tak jsem multimilionář, ale najednou vám to připadá v pořádku?" vyjekla jsem. Jejich přístup mi ani v nejmenším nevadil, jen mě... trochu překvapil

,,A tobě vadí, že jsme s tím tak v pohodě?" zamračila se nechápavě Martha. Zavrtěla jsem hlavou.

,,Ne... překvapilo mě to,"

,,Lepší, když tam půjdeš s Tomlinsonem než se Stylesem," přisadila si. Při zaznění Har-Stylesova jména jsem sebou cukla a vyvedlo mě to z míry.

,,Ano, to rozhodně," přitakala jsem nepřítomně šeptem.

xxx

V sobotu ráno jsem si už nepřipadala tolik unavená jako předchozí den a tak jsem si trochu přivstala, v jídelně si ukradla jeden toast se sýrem a hrnek kávy a spolu se snídaní a rozečtenou knížkou jsem zamířila do školní knihovny. 

Jídlo bylo v knihovně zakázáno, ale knihovnice, paní Robertsová, mě měla ráda a už několikrát dělala, že jídlo v mé ruce nevidí. Zalezla jsem si ke svému oblíbenému stolečku skrytému před zraky kolemjdoucích a v klidu se začetla.

,,Že mě to nepřekvapuje," přerušil mou ranní idylku chraplavý hlas až jsem nadskočila a káva mi z hrníčku vyšplíchla na stůl.

,,Co tě nemá překvapovat, zavrčela jsem podrážděně, aniž bych k narušiteli zvedla hlavu a začala jsem loužičku otírat papírovým ubrouskem. Ten hlas bych poznala kdekoliv a momentálně bych byla raději, kdybych ho nezaslechla.