Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 11.

Saturday

Ráno jsem vstala časněji, než pro mě bylo obvyklé a tak jsem se rozhodla dát si ranní sprchu. Martha ještě tvrdě spala a tak jsem se po špičkách dokradla až do malé koupelny a s hromádkou věcí v jedné a osuškou v druhé ruce za sebou opatrně zavřela dveře. Všechny věci jsem jsem položila na umyvadlo a zapnula kohoutek ve sprše, aby odtekla studená voda a začala téct teplá. Zanedlouho se celá místnost naplnila párou a já úlevně vlezla pod proud vody. Horká voda mi uvolnila ztuhlé svaly z celotýdenního sezení a já si v rychlosti umyla tělo a vlasy. 

Pevně zabalená do ručníku jsem vyšla z vyhřáté koupelny a zima v obytné části pokoje byla jako pěst do břicha. Rozespalá MArtha už s otevřenýma očima seděla na posteli a nepřítomně hypnotizovala zeď za mým ramenem.

,,Dobré ráno," usmála jsem se na ni.

,,Dobrý, dobrý," zamumlala a zívla.

,,V kolik jsi včera šla spát?" vyzvídala jsem, protože jsem si večer nemohla nevšimnout její nepřítomnosti.

,,Vrátila jsem se asi v jednu ráno, to ty už si spala jak dudek, ale nejhorší je, že jsem usnula asi až ve tři a teď je půl osmý. Přijdu si jak přejetá parnim válcem," postěžovala si a podrbala se v rozcuchaném mikádu.

,,Každý svého štěstí strůjcem," poznamenala jsem trochu úsečně, ale vzápětí jsem jí podala sklenku s vodou, kterou vděčně přijala a zhluboka se napila.

,,Tak já se trochu upravim a asi půjdem na jídlo..." odtušila a šouravým krokem se dobelhala do koupelny. Mezitím, co se snažila neusnout na záchodě, jsem si rozčesala a vyfénovala vlasy a oblékla se do chlupatého růžového svetru a uplých bílých jeansů. Marthě její upravování trvalo déle než obvykle, takže jsem během její ranní hygieny stihla zavolat mamce. Telefonát nebyl nijak příjemný, mamka byla odměřená a odpovídala jednoslovně. Po sedmi minutách a třiceti osmi vteřinách (úzkostlivě jsem počítala každou pikosekundu, protože jsem se cítila dost nekomfortně) jsem se s ní chladně rozloučila a hovor típla.

Z mého upadajícího vztahu z vlastní matkou mi bylo trochu smutno, ale mamka nikdy nebyla nijak komunikativní člověk a tak jsem to svedla na to, že je jí prostě smutno.

xxx

Jídelna byla plná hlučných studentů, kteří byli nadšení z nově nastalého víkendu. U několika stolů jsem zaslechla konverzaci o svých plánech na sobotu večer a u jednoho dokonce domlouvající si víkendové kempování. Při představě kempování uprostřed října jsem se bezděky otřásla imaginární zimou. U našeho stolu už seděl Enrico s Niallem a Brianem a hádal se s nimi o fotbalu. Mě ani Marthu tato konverzace příliš nezaujala a tak jsme si jen naložily jídlo a v tichosti se do něj pustily.

,,Tak jaký máte plány na víkend?" zazubil se Niall.

,,Já dospim to středeční ráno," zívl Brian.

,,Je sobota brácho," podotkl Enrico.

,,To přetrvává," ohradil se můj brýlatý kamarád.

,,No jo, nejsi mimino abys musel spát dvacet hodin denně, já jsem domluvenej s Mayou, že budem makat na tý prezentaci na literaturu,"

,,No já chtěla Jessice a Phoebe navrhnout, že bychom mohly jít nakupovat," promnula si oči Martha.

,,No... já jsem domluvená se Stylesem, že uděláme ten projekt na Emily Brontëovou..." pípla jsem nervózně.

,,No tak to teda poťež koště, holka, jestli jsi Stylese donutila a fakt přijde, poklonim se ti k nohám," zasmál se Niall. Trochu ve mě hrklo při představě, že by Harry nemusel přijít, ale nedala jsem na sobě nic znát a usmála jsem se na něj.