Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 42.

,,To-to je tvůj byt?" vykoktala jsem udivené, když jsme vystoupali po schodech a Harry z kapsy své kožené bundy vylovil klíče.

,,Eh, jo," přikývl nervózně. ,,Nevykládej si to nějak spatně, prosím, nemám žádný postranní úmysly," začal mě rychle ujišťovat a mě nad jeho nervozitou zacukaly koutky.

,,To mě ani na chvíli nenapadlo," ujistila jsem ho, i když to nebyla tak úplně pravda. ,,Jen mě to překvapilo," dodala jsem a přešla blíže k němu. Konečně otočil klíčem v zámku a mé se naskytl pohled na trochu neuspořádanou a maličkou předsíň.

,,Tak... vítej u mě doma," vydechl a já se musela usmát. To, že mě vzal k sobě domů, podle mé mysli znamenalo, že mi věří a chce mi ukázat další kousek svého já.

Vstoupila jsem do vyhřátého bytu a rozhlédla se kolem sebe. Byl maličký a po podlaze se válelo neposkládané a kolikrát snad i špinavé oblečení, ale jinak tu měl Harry čisto.

,,Máš to tu hezké," pochválila jsem obývák s jednou zdí pokrytou knihovnou. Nebyly v ní však naskládané knihy, nýbrž CD disky. Okamžitě jsem k ní zamířila a začala si prohlížet jednotlivé tituly.

,,Nechceš něco k pití?" zeptal se nejistě. Otočila jsem se k němu a kývla na souhlas.

,,Dala bych si třeba čaj, děkuji," poručila jsem si slušně a opět se ponořila do prozkoumávání hudebních alb, jež měl v poličkách vyskládaná. Zrovna jsem si stoupala na špičky, abych si přečetla názvy na obalech ve vyšších poličkách, když Harry vešel dovnitř s dvěma hrnky čaje a oba je položil na dřevěný konferenční stolek.

,,Děkuji," usmála jsem se zdvořile a usadila se na černý gauč. Jen kývl, jakože rozumí a usrkl ze svého hrnku. Na to, že v restaurace naše konverzace nezastavitelně plynula, teď jsme byli oba zamlklí a nevěděli, co říct. Cítila jsem se trochu trapně a očima bloudila po místnosti, jen abych se nemusela dívat na něj.

,,Proč jsi mě sem vlastně vzal?" zeptala jsem se zvědavě a odvážila se na něj konečně podívat. Pokrčil rameny.

,,Nevim, prostě... jsem asi chtěl, abys viděla víc do mýho soukromí? Sama si řekla, že chceš upřímnost a tohle... no přijde mi to jako dobrej způsob, jak mě můžeš nějak líp poznat, aniž bych ti musel sdělovat nějaký svoje tajemství," vysvětlil.

,,Nikdy bych nečekala, že někdo jako ty, bude takový nadšenec do staré hudby," změnila jsem téma a pohledem opět spočinula na impozantní knihovně.

,,Proč?" nakrčil nechápavě čelo.

,,No... čekala jsem, že budeš poslouchat třeba rap, nebo tak," přiznala jsem a trochu zčervenala.

,,Rap neni hudba," mávl rukou a já zvedla koutky v šťastném úsměvu.

,,Přesně tak," kývla jsem a o něco uvolněněji se opřela o opěradlo sedačky.

Dlouhou dobu jsme se bavili o hudbě. Harry měl opravdu přehled a jeho znalosti mě doslova ohromily. Dokázal vyjmenovat velké množství alb od Beatles, pokračoval přes Oasis a The Doors, až jsme se nakonec dostali do devadesátých let.

,,Nirvana je náhodou skvělá," hájila jsem jednu ze svých oblíbených kapel, ale můj nasupený výraz byl jen na oko, ve skutečnosti jsem se skvěle bavila.

,,Jo, možná některý písničky, ale Cobain byl magor," hádal se, ale viděla jsem na něm, že se baví stejně dobře jako já.

,,Vzal si život, to mi přijde jak dost velká neúcta," odůvodnil a mě vystřelilo obočí.