Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 4.

Wednesday

Ráno mě probudil protivný zvuk Marthina budíku a hned za ním následovala písnička od Davida Bowieho na tom mém. Otráveně jsem pootevřela oči a poslepu se snažila nahmatat mobil. Světlo výcházející z displeje mě oslepilo. Snížila jsem si jas a budík přejetím po displeji vypnula.

Martha se pravděpodobně snažila o totéž, protože z její strany pokoje, kde stále ještě vládla tma, se ozvala hlasitá rána a následné zanadávání. Usoudila jsem, že díky snaze poslepu najít telefon něco shodila z nočního stolku.

,,Doprdele! Já se na to vyseru!" zanadávala znovu a rozsvítila lampičku nad postelí. Vykoukla na mě její nasupená tvář a rozcuchané mikádo, které jí poletovalo kolem hlavy, dodával jejímu vzhledu na nebezpečnosti. Přesto jsem se neudržela a rozesmála se.

,,No ne, vážně. Proč ve středu musíme mít psychologii zrovna od půl osmý? To má ten učitel tak černý svědomí, že nemůže spát a tak straší už tak brzo nebo..." lamentovala dál a nechala svou poslední větu nedořečenou. Posadila jsem se a promnula si oči.

,,Asi, každopádně by to mohlo být i horší, ne? Také by mohla být v půl osmé večer," pousmála jsem se a natáhla se po županu, protože v místnosti byla zima.

,,Ještě to tak," zamručela zpruzeně a mžourala do šera.

,,Ehm, topí tady přes noc?" prerušila jsem její litanii na rozvrh hodin a objala se pažemi, abych se zahřála.

,,Jo topí," uchechtla se, ,,ale já se asi ve tři ráno vzbudila a myslela, že pojdu vedrem, tak jsem to stáhla. Asi to nebyl nejlepší nápad," 

,,Ne, to opravdu nebyl, teď tu pojdeme zimou," zasmála jsem se a došla k topení u zdi naproti dveřím. Bylo stažené na minimum a tak jsem ho zapnula na trojku.

V rychlosti jsme se oblékly, Martha se namalovala a rozčesala si své zacuchané kadeře a já si vlasy stáhla do obyčejného vysokého culíku. Ještě jsem přes sebe pro jistotu přehodila chlupatý světle zelený svetřík, kdyby náhodou správce školy uvažoval stejně jako moje ztřeštěná spolubydlící.

Jídelna byla kupodivu zaplněná vzhledem k tomu, kolik bylo hodin.

,,Jak to, že je tu tolik lidí, když je asi čtvrt na osm?" zeptala jsem se s nechápavým pohledem upřeným na Marthu snažící se nacpat do batohu nějaké podklady.

,,Ve středu má spousta lidí přednášky brzo, nevím proč, ale myslím, že to je tím, že ti, kdo chodí na umění nebo nějakej podobnej předmět, chodí na exkurze ve středu odpoledne.

,,Tady se chodí na exkurze?" vyjekla jsem rozjařeně a široce se usmála.

,,No jasně že jo, je to vysoká, Phoebe," usmála se shovívavě Martha, jako bych byla malé dítě a ona mi vysvětlovala, kolik je dvě a dvě.

,,Hurá!" poskočila jsem si vesele. Když jsem si ale uvědomila, co jsem právě udělala uprostřed jídelny, zarazila jsem se a tiše se omluvila. I přesto, že mě skoro nikdo neviděl a mému menšímu výlevu nikdo nevěnoval příliš pozornosti, přišla jsem si trapně.

,,Za co se omlouváš?" nechápavě se na mě otočila má společnice a povytáhla jedno obočí.

,,Nehodí se, abych takhle poskakovala na veřejnosti," osvětlila jsem a rozpačitě si nadhodila batoh na zádech.

,,Za prvý, všem je to buřt a za druhý, je to úplně jedno Phoebe, můžeš si dělat úplně co chceš, seš dospělá, ale furt mladá, tak si to užívěj," šťouchla mě do ramene. Nečekala jsem to a zavrávorala. Ke svému neštěstí jsem do někoho narazila a ten někdo na sebe vylil obsah kelímku, co držel v ruce. Naštěstí už byl skoro prázný a vychladlý, takže dotyčný měl na bílé košili jen nepatrný flek od kávy a tekutina ho nespálila. Přesto jsem se zděsila, co jsem to způsobila a vyděšeně na skvrnu koukala.