Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 18.

Stála jsem před slizkým učitelem, ještě menším než já a čekala, na co se mě zeptá. Ještě stále jsem měla přes rameno přehozený batoh. Nervózně jsem žmoulala rukáv své mikiny a těkala pohledem po hrobově tiché místnosti. Nikdo ani nedutal, aby se náhodou dalším nešťastníkem nestal on.

,,Tak, slečno Gateová, všiml jsem si, že jste přišla v triku s logem kapely Nirvana. Trochu si prověříme, jestli o ní něco víte," usmál se tím svým nechutným úsměvem, ale mě se ulevilo. O Nirvaně jsem věděla spoustu věcí, i když mamka nesouhlasila s tím, že patří k mým oblíbeným kapelám. Byla jednou z hudebních skupin, které jsem ráda poslouchala během deštivých podzimních dnů po cestě autobusem do školy, kdy jsem v jednom uchu měla sluchátko a povídala jsem si s Liamem.

,,Vyjmenujte všechny členy," vybalil na mě a povýšeně se opřel se o katedru.

,,Kurt Cobain, Krist Novoselic a...Dave Grohl?" zaváhala jsem u bubeníka, ale nakonec zmínila toho nejvýznamnějšího. Profesor překvapeně zamrkal, ale hned se z údivu oklepal a pokračoval.

,,Vyjmenujte všechna alba," pokynul mi a čekal.

,,Bleach, Nevermind, Incesticide a In Utero," nezaváhala jsem ani na okamžik a vyjmenovala je jak jdou po sobě. Profesor vypadal opravdu překvapeně. 

,,Když jste tak chytrá, odkud pocházejí The Beatles?" založil si ruce na prsou a měřil si mě nehezkým pohledem.

,,Z Liverpoolu..." hlesla jsem a přikrčila se pod jeho pichlavým výrazem ve tváři.

,,Kolik členů mají Led Zeppelin?" vyštěkl.

,,Čtyři," trošku jsem zaváhala. Mého zakolísání si povšiml a zvedl jeden koutek úst v nepěkném úsměvu.

,,Vyjmenujte dvě alba Elvise Presleyho, slečno Gateová" mé jméno pronesl se značným opovržením.

,,Eh?" zakoktala jsem se a snažila se z mysli vydolovat alespoň nějakou písničku. Elvis rozhodně nepatřil k mým oblíbeným interpretům  a znala jsem jen tři skladby, názvy alb mi však byly naprosto cizí.

,,Nevíte? To je ale škoda, slečno Gateová," pronesl rádoby lítostivým hlasem a naklonil hlavu na stranu.

,,Takhle do historie jsme se ani omylem nedostali, nemůžete z toho zkoušet!" ozvalo se ze zadní lavice. Nechtěla jsem věřit svým uším a tak jsem se raději otočila. Když jsem však doopravdy spatřila Harryho jak se v zadní části učebny tyčí nad lavicemi s nasupeným výrazem, úplně mi to vyrazilo dech.

,,Pane Stylesi, rád bych vás upozornil, že pravidla si zde určuji já a tudíž mohu zkoušet z čeho se mi zachce. Když už jste se ale tak hezky ozval, vy znáte alespoň dvě alba Elvise Presleyho, když slečna Gateová pohořela?" sjel ho pohlede, který, kdyby to bylo fyziologicky možné, by Harryho spálil na troud.

Omluvně jsem se na Harryho podívala, že se kvůli mě dostal do tak svízelné situace a čekala, že si poraženecky sedne na židli a nechá samolibého a momentálně dost popuzeného profesora zvítězit.

,,Spinout, Double Trouble," vypálil k mému i učitelovu údivu. Vykulila jsem oči, ale potutelně jsem se usmála. A má to!

,,Dobrá tedy, sedněte si, oba dva," poslal mě si sednout a s opařeným výrazem koukal na zeď. Očividně nečekal že ho trumfne největší školní flákač. Vítězně jsem se šklebila a když jsem si sedala, všimla jsem si Stylesova spikleneckého pohledu, kterým se do mě zavrtával. K jeho a  vlastně i svému překvapení jsem se na něj usmála. Povytáhl obočí, ale usmál se taky a pak se rozvalil na židli a už mi nevěnoval pozornost. Však já vám ještě ukážu... pomyslela jsem si a v duchu se znovu vítězně zašklebila.