Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 9.

Thursday

Ráno mě příšerně třeštila hlava. Hned po probuzení jsem si tiskla ruce na spánky a s křečovitě zavřenýma očima do sebe dostala dvě sklenice vody. Martha, která se cítila za můj stav vina, mi pomohla připravit si věci a dokonce mě i něžně učesala.

,,Stejně je mi divný, že s tebou tak zamávali jen dva panáci," mumlala si, zatímco mi svazovala vlasy gumičkou.

,,Asi bych měla poděkovat Zaynovi, že?" otočila jsem se na ni a s tázavým výrazem a skenovala její zamračený obličej.

,,Hele, já chápu že té povčerejšku zalila vlna vděčnosti a tak podobně, ale Zayn, ať už ti pomohl jak chtěl, taky neni žádný neviňátko a rozhodně by sis na něj měla dát majzla stejně jako na ostatní," varovala mě a rozčesávala si přitom vrabčí hnízdo na hlavě.

,,Já vím, ale myslím, že by byla slušnost mu alespoň poděkovat, konec konců, vůbec to pro mě nemusel dělat," začala jsem se obhajovat a promnula si bolavé spánky.

,,Jo, poděkovat mu můžeš, ale půjdu s tebou, jsou to hajzlové, všichni do jednoho," usmála se na mě a plácla mě do ramene. Usmála jsem se na ni ve znamení díků a popadla batoh narvaný učebnicemi.

,,Jdem?" zeptala jsem se a když si i Martha přehodila batoh přes rameno, vydaly jsme se do jídelny.

xxx

Jídelna byla přeplněná a všichni hlučeli více, než by bylo nutné. Alespoň tak mi to v tu chvíli připadalo. Se zatnutými zuby a třeštící hlavou jsem s Marthou v závěsu došla až k našemu oblíbenému stolu. Niall se už ládoval houskou se šunkou, Jessica živě konverzovala s Enricem o drastičnosti býčích zápasů a Brian nepřítomně házel jednotlivé cereálie do jogurtu. Sedla jsem si na své obvyklé místo vedle hladového blonďáčka a s útrpným výrazem sáhla po hrnku čaje, který tu pro mě už byl připravený.

,,Udělal jsem ti tousty, se sýrem," přistrčil ke mě Niall talíř s krásně propečenými tmavými chleby.

,,Děkuji, to je od tebe moc hezké," usmála jsem se a snažila se soustředit na horkou tekutinu v hrnku místo na bodavou bolest v mé hlavě.

,,Co tě dneska vlastně čeká za předměty?" zeptala Martha s povytaženým hustým obočím a oválnýma hnédýma očima upřenýma do své misky s müsli.

,,Kurz kreativního psaní, fyzika, dějiny a pak psychologie," zamumlala jsem s pusou plnou horkého toustu s chedarem

,,No potěž koště, s tou tvojí kocovinou to bude utrpení," politovala mě.

,,Kocovina?" probral se z letargie Brian a přestal hypnotizovat jogurt v misce.

,,Ty más kocovinu, Phoebe?" přidal se Enrico a přerušil tak Jessičin hlasitý monolog o ochraně zvířat.

,,Tak trochu..." přiznala jsem vyhýbavě a radši si do pusy nacpala další sousto toustu.

Po mém přiznání následoval výslech, kde clověk jako já přišel ke kocovině, kterého jsem se já raději neúčastnila a nepřítomně zírala na stůl.

xxx

Vyučování až do hodiny psychologie jsem protrpěla se zatnutými zuby a snažila se příliš nemyslet na to, že mi za chvíli pod náporem bolesti asi vybuchne hlava.

S Marthou jsme se usadily do druhé lavice doprostřed a tiše probíraly knížku, kterou Martha nedávno dočetla.

Naší poklidnou konverzaci přerušil až příchod profesora Watsona, který si s širokým úsměvem rozložil věci na katedře a se slovy ,,Dobré odpoledne, moji milí," začal hodinu.