Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 7.

Učebna, do které jsem vešla, zela prázdnotou a mé opatrné kroky se v ní rozléhaly. Pomalu jsem došla až ke druhé řadě lavic a sedla si na místo přibližně uprostřed. Místnost nebyla nijak veliká, zdi byly obložené tmavým dřevem a na něm se vyjímaly fotky nejrůznějších hudebníků, od těch ze 17. a 18. století až po ty současné. Mezi změtí tváří jsem rozpoznala jednu ze svých oblíbených kapel Queen, pak také tvář Davida Bowieho a povědomý obličej Eltona Johna, který se na mě zubil z fotky jen pár kroků ode mě.

Byla jsem tak zabraná do prohlížení tváří zpěváků, že jsem ani nezaregistrovala, když se do místnosti začaly trousit hloučky lidí a postupně si sedat spíše do zadních lavic. První dvě řady byly až na mou maličkost neobsazené. Smířila jsem se s tím, že budu hned na ráně a nejvíce na očích, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. S učením jsem nikdy problémy neměla a i na stření škole jsem sedávala spíše vepředu. Z rozjímání nad svou osamělostí mě probral až příchod poměrně mladého učitele malého vzrůstu oděného v květované košili s nakrátko ostříhanými vlasy a černými hranatými brýlemi na nose. Tmavé pozorné oči za skly brýlí obezřetně přejely celou třídu a postupně setrvaly na každém studentovi. Ať jsem chtěla nebo ne, tento profesor mi naháněl hrůzu.

,,Takže se utišíme," pronesl tónem hlasu, který jasně napovídal, že je odlišně orientovaný a dál zkoumal tváře mých spolužáků. ,,Vidím tu tři nové tváře, takže pro vás, co mě neznají, já jsem Thomas Flick a vyučuju tady dějiny hudby," usmál se křivě a zabodl se pohledem do mých očí. ,,Tady nejsme jako v dějepise, takže jsme dějiny hudby nezačali ve středověku, ale jedeme od současnosti, což by většině z vás mělo vyhovovat," pokračoval a ve svých naleštěných mokasínech přecházel před tabulí. ,,Nevím, kolik z vás vědomosti nabyté na těchto hodinách použije ve své profesní kariéře, předpokládám však, že většina z vás je tu hlavně kvůli tomu, že se o hudbu skutečně zajímá," prohrábl si na ježka ostříhané vlasy a nehezký úsměv na úzkých rtech se mu ještě rozšířil.

,,Pane Stylesi," zvolal z ničeho nic a jeho pohled se zastavil někde v poslední lavici. Otočila jsem se, abych se mohla podívat co se děje a spatřila jsem Harryho jak si nerušeně povídá se svou atraktivní sousedkou s dlouhými rovnými blond vlasy. ,,Uvědomuji si, že vy i slečna Clarková jste tento rozhovor už jednou slyšel, ale projevte prosím trochu úcty ke svým novým spolužákům a zavřete chlebárnu," zpražil ho nenávistným pohledem a svou pozornost opět přesunul ke zbytku třídy.

,,Tak a nováčky bych poprosil, aby se postavili, řekli své jméno, odkud pocházejí, proč se rozhodli docházet na mé hodiny a vyjmenovali své tři nejoblíbenější interprety," zaculil se úlisně a jednou rukou se opřel o katedru. ,,No tak, nestyďte se, dámy mají přednost, prosím vy tam vzadu," mávl rukou směrem k vyděšeně vyhlížející holce s kudrnatými oříškovými vlasy. Roztřeseně se postavila a nervózně se rozhlédla po třídě. Všechny páry očí spočívaly na její drobné postavě a mě zamrazilo při představě, že tohle zanedlouho čeká i mě.

,,Já- já jsem Sally Hillová, pocházím ze Skotska, hudební dějiny jsem se rozhodla studovat, protože mám hudbu strašně ráda a- a moji oblíbení interpreti jsou Jimi Hendrix, Bob Dylan a The Beatles," šeptala tiše a hypnotizovala přitom špičky svých bot.

,,Výborně, můžete se posadit slečno Hillová," pokynul jí učitel, když mu došlo, že je Sally nervózní jako pes a kupodivu konejšivě se na ni usmál.

,,Další paní na holení," mávl rukou směrem ke mně a i já se roztřeseně postavila. ,,No tak, začněte mluvit," popohnal mě, když jsem se neměla ke slovu.

,,Jme- jmenuji se Phoebe Grace Gateová, po- pocházím z Londýna, tyto hodiny jsem se rozhodla navštěvovat, protože mě hudba zajímá a moji- moji tři nejoblíbenější interpreti jsou Queen, David Bowie a- a Elton John," vykoktala jsem a pohledem těkala z jednoho spolužáka na druhého. Učitel mě odměnil nehezkým úšklebkem a já se úlevně posadila zpět na židli.