Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 25.

Martha

Když jí Styles přinesl, zděsila jsem se, co se jí stalo. Byla jsem úplně paralizovaná strachy z toho, co jí ten okouzlující hajzl mohl provést, ale naštěstí vypadla, že je živá a zdravá a opravdu jen opilá. Konec konců alkohol z ní cítit byl a já neměla důvod Harrymu zrovna v tomhle nevěřit. Byl to prolhaný maniak, ale zdálo se mi, že k Phoebe se chová hezky a že mu asi i záleží na jejím bezpečí. Přesto jsem mu nedůvěřovala a radši si ověřila, že nemá Phoebe na rukou modřiny nebo nějaké šrámy.

Potom se mi jí podařilo stáhnout jeansy a kupodivu ji ani nevzbudit. Jen v kalhotkách a svetru jsem ji přikryla peřinou a zhasla světlo. Já sama jsem se chystala odebrat na kutě, protože jsem samou starostí o ni nebyla schopná zamhouřit oči.

Věděla jsem, že její momentální stav je tak trochu moje vina, ale myslela jsem to s ní dobře a její náhlý zájem o Stylese mě trochu vyděsil. Věděla jsem, že je stejný, jako moje sestra, ne-li horší a Phoebe se za krátkou dobu stala mojí nejlepší kamarádku, takže jsem jí v tom zkrátka nemohla nechat.

Phoebe

,,Vstávej, balvane," strčil do mě někdo a já se s otráveným stenem převalila druhý bok.

,,Phoebe, za dvacet minut se začínají podávat obědy," pokračoval v nemilosrdném buzení další hlas. Jeho slova mě však doslova probrala.

,,Cože?!" vymrštila jsem se do sedu, když jsem si uvědomila, že jsem prošvihla vyučování. Prudkým pohybem se však spustila bodavá bolest ve spáncích a já se za ně s přimhouřenýma očima a tváří zkřivenou bolestí, chytila. ,,Musela jsem prošvihnout spoustu hodin," zaskuhrala jsem a snažila se hýbat co nejméně, abych bolesti nezavdávala důvod na mě nekontrolovatelně útočit.

,,Je neděle," uchechtl se třetí hlas. Pootevřela jsem oči a shledala, že na zemi jsou rozprostření všichni z naší party a vesele se na mě zubí.

,,Jsi v pohodě?" podivil se Niall, když si povšiml mého zkřiveného obličeje.

,,Třeští mě hlava," špitla jsem.

,,No není se čemu divit, byl si zlitá jak doga," usmála se Martha a zvedla se ze země, aby si mohla sednout na mou matraci.

,,Co-o?" vykoktala jsem nechápavě a zamračila se na ni.

,,Ty si z toho nic nepamatuješ?" zeptala se a já v jejím hlase zaznamenala stopy naděje.

,,Pamatuji si, že jsme se pohádaly..." začala jsem a jí se obličej zkřivil zklamáním. ,,...pak jsem odsud v podstatě utekla a skončila v nějakém baru, abych se zahřála a požádala někoho, abych si mohla zavolat..." pokračovala jsem a vraštila obočí. Tentokrát ne bolestí, ale soustředěním. ,,...a pak už ani ťuk," pokrčila jsem rameny.

Najednou jsem však spatřila čísi rozesmátou tvář posetou piercingy, následně tři vysoké postavy, jednu dívku a dva chlapce, všichni stejně potetovaní a označkovaní piercingy jako ten první člověk, co se mi vybavil.

,,Vlastně... pamatuji si, že jsem seděla sama u stolu... a pak-pak přišel nějaký kluk... sedl si ke mě a-a objednal nám nějaký alkohol," dolovala jsem vzpomínky a zírala přitom do stropu.

,,Phoebe!" vykřikla Martha okamžitě. ,,To, že jsme se pohádaly, ještě neznamená, že se hned musíš opít v baru s nějakým cizím chlapíkem, klidně ti mohl ublížit," peskovala mě a já si i přes bolest hlavy povzdechla a protočila očima.

,,Já vím, že o mě máš strach, ale nic se mi nestalo a už se to rozhodně nebude opakovat. Přísahám, že už nikdy nepůjdu sama do baru, v zájmu vlastní bezpečnosti,! ujišťovala jsem ji a myslela to smrtelně vážně.