Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 72.

Jedna z nejkrásnějších písniček, které jsem kdy slyšela. Mám ji neskutečné ráda už dlouhou dobu a její pointa, skrytý význam... řikejte tomu jak chcete, zkrátka to, co vám chce říct, je tak hluboké a zároveň tak jednoduché. Freddie byl génius, prokažte mu úctu a obětujte dvé minuty svého života k poslechu jeho úžasného hlasu💖
(Ne, nemohla jsem si to odpustit :D)

Po zbytek noci jsem nezamhouřila oči a jen Harryho hladila po zádech a šeptala mu slova útěchy, i když mě nemohl slyšet. Prohrabovala jsem mu vlasy a snažila se mu i do spánku promítnout svou přítomnost, aby věděl že není sám a nemusí se ničeho bát.

Ráno bylo zvláštní. Necítila jsem se vůbec svěže, protože jsem polovinu noci nespala a tak jsem byla trochu mimo a necítila jsem se ve své kůži. Harry očividně po rušné noci taky nebyl úplně v pořádku a tak jsme oba trochu duchem nepřítomní seděli v jeho kuchyni, popíjeli kávu a jen se mlčky drželi za ruce.

Zavezl mě do školy, abych stihla hodinu kreativního psaní. Před budovou jsem se rozloučili jemným a něžným polibkem, než jsem rychle vběhla dovnitř, abych nepřišla pozdě a pelášila do učebny.

Profesor Watters už stál u tabule, ale ještě nic neříkal, tudíž jsem usoudila, že nejdu pozdě a rovnou zamířila na své místo.

,,Výborně, tak už jsme všichni," usmál se na mě a já trošku zrudla. ,,Chtěl jsem vám jen připomenout, abyste nezapomínali na práce, které mi máte na konci května odevzdat. Je to už jen něco kolem tří měsíců, tak abyste to stihli," upozornil nás a pak začal se zadáváním dnešní práce.

Po vyučování, které jsem měla dnes volnější, jsem zamířila do svého pokoje a okamžitě se pustila do práce. Chtěla jsem si s úkolem z kreativního psaní dát opravdu záležet a tak jsem nemohla dále ztrácet čas. Komplikace spojené s Harrym mi tento záměr minulý měsíc trochu znemožňoval, takže jsem neměla vůbec nic.

Dlouhou chvíli jsem jen seděla na místě a zírala do zdi, zatímco jsem přemýšlela nad tím, jaké téma zvolit. Příchozí zpráva rozsvítila display mého mobilu a mě se tak naskytl pohled na úryvek z jedné z mých nejmilovanějších písniček ,,Spread Your Wings" od kapely Queen a v tu chvíli jsem měla jasno. Tuhle kapelu jsem milovala od svých třinácti a věděla jsem o ní až děsivé množství věcí. Pustila jsem si na mobilu svou nejoblíbenější desku a jakmile nezapomenutelný, jedinečný a ikonický hlas Freddieho Mercuryho zalil pokoj, pustila jsem se do práce.

Za celé odpoledne vznikla zhruba polovina oné krátké prezentace a když mi zazvonil budík, že je sedm hodin, zaklapla jsem notebook a vyčerpaně se svezla na postel. O minutu později mi zazvonil mobil kvůli příchozímu hovoru. Otráveně jsem se po něm natáhla, ale když jsem spatřila Harryho jméno a fotku, kde vystavoval na odiv své rozkošné ďolíčky, má nálada okamžitě vystoupala do vesmírných výšin.

,,Ahoj, Harry," pozdravila jsem ho šťastně a natáhla se na postel.

,,Ahoj lásko, jedu ke kampusu, buď za deset minut před nim," poručil mi jemným hlasem a bezpochyby se při tom usmíval. Okamžitě jsem mu to odsouhlasila, rozloučila se a převlékla se do čistého oblečení, abych nebyla pomačkaná.

Vyběhla jsem před budovu jen v lehké jarní bundičce a nedočkavě vyhlížela Harryho černé auto. Přesně na čas zastavil pár metrů ode mě a spustil okénko, zpoza kterého na mě laškovně mrkl. Rozesmála jsem se a okamžitě se k autu rozběhla.

Cesta proběhla v tichém, klidném a lehce plynoucím rozhovoru, během kterého jsem mu sdělila své plány ohledně úkolu na kreativní psaní. Harry naslouchal, šťastně se usmíval a nepřítomně mě hladil po stehně. Oba jsme přetékali štěstím.