Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 59.

Harry mě opravdu odvezl do kampusu a já v tichosti vystoupala až ke svému pokoji. Potichu jsem vešla do tmavé místnosti a rozsvítila. Martha nikde nebyla, což mi vyhovovalo. V rychlosti jsem se umyla a se slzami v očích, které způsobila vzpomínka na tátu, vyhrabala z jednoho šuplíku malou čajovou svíčku. Po většinu času jsem na tátu skoro nemyslela a jen občas jsem si vzpomněla, jak hodný na mě byl. To mě však nerozesmutnilo, ale pouze přineslo jakýsi klid. Dnešek byl něčím jiný, byl to den, kdy jsem přišla o někoho moc důležitého.

Svíčku jsem tedy zapálila a i když to vzhledem k otevřenému ohni nebylo zrovna moudré, šla spát.

Druhý den jsem se vzbudila s pocitem, že se něco pokazí. Snažila jsem se ho, stejně jako fakt, že se Martha celou noc neukázala, ignorovat během přípravy na vyučování, ale byla jsem jako na jehlách. 

Před učebnou hudebních dějin jsem se potkala s Harrym, který se na mě okamžitě zářivě usmál a vzal kolem pasu.

,,Jak se cítíš?" poukazoval na včerejší ne zrovna příjemné výročí.

,,Dobře, nic mi není," ujistila jsem ho s úsměvem. Pocit pořád nemizel. Všichni se nahrnuli do učebny a já ruku v ruce s Harrym zamířila do zadní lavice. Chvíli jsme si jen tiše povídali a pak vešel profesor Flick a hned za ním jakási vysoká snědá dívka s hustým obočím, širokým úsměvem a už od pohledu proradnýma očima.

,,Tak, představuji vám novou studentku, Monu Berkeleyovou," usmál se na ni. ,,Slečno Berkeleyová, sedněte si prosím támhle dozadu, vedle slečny Gateové," vyzval ji a já tiše zaúpěla. Ta holka se mi ani v nejmenším nelíbila o to méně nadšená jsem byla z její společnosti.

Mona si to na svých podpatcích vykračovala uličkou jako královna a na všechny kolem házel zářivé úsměvy. Nejhorší na tom bylo, že jí je všichni opláceli.

,,Ahoj, já jsem Mona," vycenila svůj chrup a napřáhla ke mě ruku. S nijak nadšeným výrazem jsem ji stiskla a sdělila jí své jméno. Čekala jsem, že se ta primadona posadí a všude poslouchat výklad, jenže se k mému zděšení naklonila přes mé místo a jala se představovat i značně překvapenému Harrymu. Ten se nijak nepřátelsky netvářil, ale naštěstí se na ni připitoměle koňsky neculil jako zbytek osazenstva.

,,To je tak úžasný, bejt tady, co řikáš?" drkla do mě.

,,Je to úžasné," zamručela jsem neúčastně a snažila se jí tak dát najevo, že do žádné konverzace se pouštět nehodlám. Mona naštěstí nebyla natvrdlá natolik, aby to nepochopila, a tak zmlkla a dívala se dopředu. Bylo mi však zcela jasné, že učitelův výklad nevnímá.

Po skončení hodiny, během které jsem měla nejednou chuť Moně vrazit pero přímo mezi oči, jsem se urychleně zvedla a aniž bych čekala na zpruzeného Harryho, který celou hodinu usínal, jsem vystřelila z učebny. Na chodbě jsem trochu zpomalila a nechala Harryho, aby mě dohnal.

,,Co žes tak vylítla?" zasmál se a přehodil mi ruku kolem ramen.

,,Nechtěla jsem už déle být s tou... ehm, lacinou holkou," odůvodnila jsem své počínání a předstírala jsem, že něco horečně hledám v batohu. Ve skutečnosti jsem se však nechtěla podívat Harrymu do obličeje, aby nepoznal, jak moc je mi její přítomnost protivná.

,,Přišla mi docela fajn," pokrčil rameny a já v tu chvíli zanechala jakékoliv činnosti. Překvapeně jsem se na něj podívala, div mi batoh nevypadl z rukou.

,,Co na mě koukáš, jak tele na nový vrata?" rozhodil rukama.

,,Přišla ti docela fajn?" vyjekla jsem poněkud hystericky. ,,Vždyť jí... ta záludnost jí doslova koukala z očí!" prskla jsem nakvašeně.