Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 50.

Tyčil se nad námi všemi jako Bůh spravedlnosti a zhluboka se nadechl.

,,Soudní moc vynesla rozsudek o obžalovaném Harrym Edwardu Stylesovi a shledala obžalovaného nevinným. Jste volný, pane Stylesi," pronesl soudce, ale tvářil se značně nesouhlasně.

Neudržela jsem a hlasitě vypískla nadšením. Paní, která nás zaváděla dovnitř a odváděla ven se na mě nesouhlasně zamračila. Okamžitě jsem si ústa zacpala rukama, ale nadšení jsem potlačit nedokázala. Z očí mi vytryskly slzy úlevy. Soudce ještě něco říkal, ale přes bublinu, která se kolem mě vinou štěstí vytvořila, ke mě nedolehla žádná jeho slova.

,,tak pojď Phoebe," vyzval mě Zayn a opět mě chytl za zápěstí, abych ho začala vnímat.

,,Říkal jsem ti to," usmál se na mě mile a já se zmohla jen na úlevné pokývání hlavou a šťastný úsměv. Dakotě se také viditelně ulevilo, protože si už nežmoulala prsty, ale vyrovnaně a opět trochu povýšeně kráčela vedle nás.

Před síní jsme si opět sedli na plastikové židličky a čekali, až vyjde i pan King s Harrym. Jakmile mi došlo, že se co nevidět uvidím s Harrym, hrklo ve mě. Co mu řeknu? Co mám udělat? Jak se mám chovat?

,,Proč se zase klepeš?" povytáhl nechápavě obočí Zayn. Podívala jsem se na své nohy a zjistila, že mám šíleně rozklepaná kolena. Honem jsem si na ně položila dlaně, abych se uklidnila a zároveň třas i zakryla.

,,Pamatuju, si že nám ve škole kdysi řekli, že k soudu se chodí pro rozsudek a ne pro spravedlnost, ale tentokrát to bylo fér," pokýval uznale hlavou.

,,Dost mě překvapuje, že do toho nezačali zatahovat obchody s drogama, který mu bez pořádnejch důkazů prokázali. Navíc to ani nebyla pravda," zavrtěla Dakota nevěřícně hlavou.

,,Třeba to s nim už řešili před tim a nějak se to vysvětlilo," pokrčil rameny Zayn.

,,Já myslím, že nemusíme spekulovat nad tím, co by na něj mohli mít nebo ne," usadila jsem je, protože myšlenky na to, že by ho mohli odsoudit za další věci, mě akorát ta znovu znervózňovala.

Chvíli jsme seděli v naprosté tichosti a pak se v chodbě ozvaly těžké kroky a já zpozorněla. Byly to kroky několika párů nohou, ale to tiché skřípění podrážek o podlahu, které vydávaly Harryho kotníčkové boty, jsem nemohla přeslechnout. Už byl skoro tady.

,,Já vám říkal, že to dopadne dobře," zazubil se na nás pan King, který jako první vyšel zpoza rohu a odlehčeně pohupoval kufříkem sem a tam. Potom se za ním vynořil Harry a já ztuhla. Podíval se mi do očí a pousmál se. Kdybychom nebyli v soudní budově a nebylo kolem nás tolik lidí, asi bych se mu bezhlavě vrhla do náručí. Alespoň jsem mu tedy úsměv oplatila a spolu se Zaynem a Dakotou jsem si stoupla. V družném tichu jsme všichni vyšli ven a stanuli před autem pana Kinga.

,,Nerad vám to říkám, mládeži, ale všichni se dovnitř nenacpeme," upozornil nás. Dakota se na nás ani neohlédla a už si sedala na přední sedadlo.

,,Já si klidně dojedu autobusem," mávl rukou Harry, na kterého jsem celou dobu po očku pokukovala. Byla jsem z něj neskutečně nervózní.

,,Nechceš jet s ním?" mrkl na mě Zayn. Vděčně jsem se na něj usmála a kývla na souhlas.

,,No tak jak myslíte," pokrčil rameny pan King a sedl si na místo řidiče. Zayn si zalezl na zadní sedadlo, zavřel za sebou dveře se zatmavenými skly a pak už nám ujížděli z dohledu.

Oba jsme rozpačitě stáli na chodníku a uhýbali jeden druhému pohledem.

,,Budeš mlčet ještě dlouho?" oslovil mě na jednou a já sebou při zvuku jeho melodického hlasu škubla.