Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 19.

Byla jsem Louisovi neskutečně vděčná, že mi nabídl odvoz. Už se pomalu začínalo smrákat, déšt se stával stále intenzivnějším a trajdat v takovém počasí spletitými uličkami se mi opravdu nechtělo. Auto doslova řvalo novotou. Sedačky voněly po kůži a byly vyhřívané, což jsem více než uvítala.

Cesta trvala si dvacet minut a proběhla téměř v tichosti, Louis se soustředil na řízení, za což jsem mu byla vděčná, protože déšť a mlha zhoršovaly viditelnost a já opravdu nechtěla skončit hlavou dolů ve škarpě. Já jen nepřítomně zírala z tmavého okýnka a myšlenky mi lítaly všude možně. Nejčastěji kolem Marthiny nemoci a Harryho podivného chování. Jeho jednání mi pořád bylo záhadou a nepřestávalo mi vrtat hlavou.

,,Tak jsme tady, kočko," usmál se na mě široce po několika minutách klidné jízdy a já trochu zavrtěla hlavou, abych se probrala ze zamyšlení a byla schopná komunikovat.

,,Mockrát ti děkuji," sdělila jsem mu upřímně a také se na něj usmála.

,,Nemáš za co, přece jsem tě tam nemohl nechat v dešti," mávl rukou. Ještě jednou jsem se na něj usmála a pak už jsem otevřela dveře od jeho luxusního auta a i s igelitkou s nákupem se rázným krokem vydala k budově. I za tu krátkou chvíli, kterou jsem strávila cestou od auta ke škole jsem docela slušně zmohla. Vlasy svázané v culíku mi splihle visely na zádech a kapala mi z nich voda na záda. Byla jsem ráda za částečně nepromokavou bundu, protože jsem alespoň nemusela řešit vlhké oblečení.

Když jsem vešla do školy, zaplavilo mě příjemné teplo a vůně kávy z automatu, který stál jen pár metrů ode mě. vylovila jsem tedy z kapsy drobné a s malým úsměvem se k němu doplahočila. Tak moc jsem se soustředila na výběr kávy, že jsem vůbec nezaslechla blížící se kroky.

,,Co že si tak zmoklá?" udeřil mě do uší klidný chraplavý hlas. S librou mezi prsty připravenou na vhoz do škvírky v automatu jsem se pomalu otočila o 180 stupňů a pohledem setrvala na nevinně se culícím Harrym, který se ležérně opíral o zeď jen kousek ode mě.

,,Prší," natáhla jsem ruku směrem k východu celkem zbytečně, protože těžké kapky nepřeslechnutelně narážely do oken.

,,No to je mi kurva jasný, nejsem hluchej ani blbej, ale pročs tam lezla?" vyzvídal a v jeho hlase nebyla ani stopa po jízlivosti nebo škodolibosti.

,,Musela jsem nakoupit," kývla jsem hlavou směrem k igelitce opřené o automat.

,,Řikal jsem si, proč si nepřišla na posraný umění, když ho tak zkurveně miluješ," pokýval zamyšleně hlavou. Překvapovalo mě, že ta slova nevyznívala vůbec hanlivě, prostě to k němu tak nějak patřilo. A pak mi to došlo...

,,Umění!" vyjekla jsem a plácla se do čela. ,,Sakra! Já nebyla na hodině! Co budu dělat?!" začala jsem vyšilovat a s vykulenýma očima čekala, co mi Harry na mé hysterčení řekne.

,,Nic?" nakrčil nechápavě obočí.

,,Nic?!" zamrkala jsem překvapeně. ,,Nemůžu nepřijít na hodinu a nic neudělat, to nejde takhle to nefunguje to..." 

,,Phoebe, nejsi na střední, aby se ti zapisovala zasraná absence. I kdyby ses vysrala na celý vyučovaní, profesoři se z toho nepodělaj, těm je to naprosto u prdele. A navíc, přišlas o jednu hodinu, kurva, svět se točí dál," přerušil mě a pobaveně se culil.

,,Jenže- jenže já celý život skoro nemeškala a teď..." nedala jsem si říct a naléhala.

,,Hele jestli chceš, tak můžeš zajít za Abbotem a ty se mu vomluvíš, ale vsadim svý zasraný boty, že jemu to bude úplně buřt a mávne nad tim rukou," nabídl mi, ale tvářil se, jako by to považoval za naprostou zbytečnost.