Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 46.

Následovala jsem policistku spletí chodeb, až se konečně zastavila před obyčejně vyhlížejícími dveřmi s mosaznou cedulkou ,,cely". Značně jsem znervózněla, ale snažila jsem se nedat na sobě nic najevo a zachovat si před policistkou chladnou hlavu.

Ke čtečce čipů přiložila kartičku se jmenovkou, jež měla pověšenou kolem krku a dveře se s cvaknutím otevřely.

,,Prosím," pokynula mi stroze a já vešla dovnitř. 

Chodba byla navzdory mým představám jasně osvětlená a cely čisté. Asi bych neměla tolik věřit hollywoodským filmům...

Většina cel zela prázdnotou. Prošla jsem kolem jednoho postaršího pána, který vyčerpaně seděl na strohém lůžku a listoval v novinách a pak kolem holohlavého potetovaného kluka, který nepřítomně zíral do zdi a ani se nehnul.

A pak jsme konečně došly až k Harrymu. Stejně jako postarší pán seděl na strohém lůžku, ale na rozdíl od něj nelistoval v novinách. V rukách svíral knihu a soustředěně zíral na stránky.

,,Můžete si promluvit, budu stát opodál, kdyby něco," informovala mě policistka a poodešla o několik metrů, aby vytvořila iluzi soukromí.

Při zvuku jejího hlasu zvedl Harry hlavu a překvapení v jeho očích byl k nezaplcení.

,,Phoebe?" zeptal se, jako by si myslel, že jsem iluze nebo přelud.

,,Ahoj, Harry," pozdravila jsem rozpačitě a pozorovala jeho obličej, který se z překvapeného změnil na potěšený.

,,Co tady děláš?" vykulil komicky oči a zahodil knížku na postel.

,,Co myslíš," usmála jsem se a posadil se na zem před celu. Podlaha byla zde byla až úzkostně čistá.

,,Nečekal jsem tě tu," přiznal a přišel blíž. Stejně jako já se posadil na zem. Uvnitř cely už nebyla tak čistá vinou jeho zablácených kotníkových bot.

,,Co jsi to zase provedl?" vyčetla jsem mu, ale spíše než výtka to byla nešťastná otázka.

,,Chránil jsem tě," pokrčil rameny a mě do očí vhrkly slzy.

,,A musel jsi u toho Louise málem zabít?" zašeptala jsem a protáhla ruku mřížemi abych se ho mohla dotknout.

,,Zasloužil si to," procedil mezi zuby a já bezděky protočila očima.

,,Kdyby ses ovládal, Harry, nebyl bys v takovém průseru," upozornila jsem ho, ale nic mu nevyčítala. Mou ruku k mému překvapení vzal do své a pevně stiskl.

,,Nemoh jsem se ovládat, Phoebe, vždyť tě málem znásilnil," ohradil se mnohem hlasitěji, než bych bývala chtěla.

,,Stačilo ho ode mě odtrhnout, nemusel jsi z něj hned nadělat deset malých do školky," nevzdávala jsem se svého přesvědčení a ruku mu také stiskla. Bylo mi jedno, že to všechno jen předstíral. Hrozilo mu vězení a tohle možná byla jedna z mála mých příležitostí s ním být v blízkém kontaktu.

,,Nestačilo, musí si zapamatovat, že co je mý, na to se nesahá," zasyčel a mě z jeho slov poskočilo srdce. Co je mý, na to se nesahá...

,,Marthin táta tě z toho dostane," ujistila jsem ho.

,,Kdo?" povytáhl nechápavě obočí.

,,Je to právník, bude tě obhajovat u soudu, nenecháme jim tě," políbila jsem ho na klouby u ruky. Nevěděla jsem, proč jsem to gesto udělala, ale zkrátka mi přišlo na místě. Vypadal jím být stejně zaskočen jako já, ale nevysmekl se mi a dokonce se usmál.