Never The Same Again //FF Harry Styles CZ

Kapitola 23.

,,Tak vidíš, jedem,"

Jen jsem kývla na srozuměnou a nervózně následovala jeho dlouhé kroky. K východu z domu jsme se dostali podél zdi, kde nebyla taková koncentrace lidí pod parou a my tak měli poměrně volnou cestu. Venku jsem se mohla znova pořádně nadechnou bez toho, aniž bych cítila cigarety nebo alkohol.

,,Tak nasedej," kývl Harry hlavou k černému autu až se mu podlouhlé vlasy zhouply podél obličeje. Auto vypadalo být v dobrém stavu, ale od Harryho auta jsem upřímně čekala něco víc. Ne snad, že bych si stěžovala, sedačky byly měkké a auto čisté, ale předpokládala jsem, že když je to frajírek Styles bude vlastnit nějaké luxusní závodní auto. Třeba Porsche.

Po nastartování se z rádia začala linout jakási pomalá melodie. Byla mi povědomá a když jsem se do ní více zaposlouchala, rozeznala jsem v ní ,,I can't help falling in love  with you" od Elvise Presleyho.

,,Nevěděla jsem, že tě užije na takové skladby," usmála jsem se široce, ale dočkala jsem se jen ticha, ještě prohloubeného tím, že po mých slovech rádio vypnul.

,,proč jsi to udělal?" zatvářila jsem se nechápavě a pohlédla na jeho ostrý profil. Oči měl soustředěně upřené na vozovku před sebou a nevypadal, že by měl v plánu něco říct.

,,Dobře, tak mě ignoruj," založila jsem si uraženě ruce na prsou a opřela se do měkkého opěradla.

Harry

Když jsem jí neodpověděl na otázku, uraženě se zavrtala do sedadla a sešpulila rty. Koutkem oka jsem ji pozoroval a musel se přemáhat, abych se jejímu výrazu nezasmál. Nedívala se na mě a upřeně zírala z trochu špinavýho okna. Nevěděl jsem, jestli na ní mám promluvit nebo ne, ale nakonec jsem zůstal zticha a jen projížděj večerním městem.

Dojel jsem před školu a zastavil skoro u vchodu aby nemusela chodit moc daleko.

,,Dobrou noc," popřál jsem jí s polovičním úsměvem a pohledem zakotveným na jejím obličeji.

,,Dobrou," zamručela, ale když otevírala dveře, všiml jsem si, že jí na rtech pohrává malej úsměv. Zabouchla za sebou dveře a bez ohlídnutí zmizela v budově. Sám pro sebe jsem se usmál, znovu nastartoval a odjel. Cestou domů jsem rádio znovu zapnul a nechal tu písničku hrát. Od teď mi ji bude připomínat...

Phoebe

Zabouchla jsem za sebou dveře a bez ohlídnutí si to namířila ke škole. Byla jsem na Harryho trochu naštvaná za to, jak mě nekompromisně odtáhl, aniž bych mohla Thomasovi říct, že se nemusí bát kde jsem a že mi odmítl odpovědět, ale zároveň mě hřálo u srdce, že chtěl, aby se mi nic nestalo a dokonce mě odvezl domů. A Thomas má konec konců na práci mnohem zajímavější věci než mě.

S těmito myšlenkami jsem vyhopkala po schodech a málem z nich srazila profesora Flicka.

,,Do-dobrý den," pozdravila jsem ho roztřeseně a nervózně zamrkala.

,,Dobrej," zavrčel a bez dalších slov zmizel za rohem. Chvíli jsem udiveně zírala na místo, kde mi zmizel z dohledu, ale vzápětí jsem si uvědomila, že se jedná o věčně nevrlého člověka tohle chování u něj zřejmě není nijak neobvyklé. Nechala jsem to proto být a vyšla i zbytek schodů.

Otevřela jsem dveře a s malým úsměvem na rtech jsem doslova vtančila do chodby. Zula jsem si boty a vrazila do pokoje. Martha seděla schoulená s peřinou a u brady na posteli a poslouchala Nialla, který jí zrovna něco vyprávěl.

,,Nazdar pařmenko," zazubil se na mě blonďáček a okamžitě sesednul z mé postele, abych se na něj náhodou neobořila. V tu chvíli mi však bylo zcela jedno, že mi sedí na posteli a úsměv jsem mu oplatila.