Neblázni! (Fred Weasley) ✔

52. část- Fred I.

Fred
*o dva měsíce dřív

Ležel jsem vedle Max a užíval si poslední dozvuky toho, co jsme spolu právě prožili. Nemohl jsem tomu uvěřit, ale ty povídačky o tom, že sex může být i o něčem jiném než čistém uspokojení, budou asi pravdivé.

Nechci hned tvrdit, že to, co jsem dělal do chvíle, než jsem ji poznal bylo špatné, ale tomu pocitu, když mi teď leží na hrudi a já můžu cítit tlukot jejího srdce, se nic nevyrovná. 

Přemístím dlaň na její záda a pomalými pohyby začnu dělat kolečka, která mě utvrzují v tom, že je to skutečné. Je tady se mnou a je moje.

"Jak se cítíš?" zašeptám potichu a vtisknu jí polibek do vlasů.

"Nepopsatelně." odpoví a cítím, jak se jí rty zkroutí do úsměvu.

"Mám si to vyložit kladně?" rýpnu do ní, což ji rozesměje.

Díky jejímu odlehčenému smíchu mě zavalí další vlna tepla a pohled do očí, kterýma na mě nevinně zhlíží mě dorazí už úplně. Než se stihnu vzpamatovat, natáhne se ke mně blíž a políbí mě.

Je to ten druh polibku, který vám vysílá elektrické signály do celého těla. Naše rty jsou nabité elektřinou a každý dotek či pohyb je jako dokonalá část předem sestrojeného mechanismu.

Když se od sebe odtáhneme, Max mi přejede dlaní po tváři a já se na malou chvilku můžu kochat tou krásou, která z ní vyzařuje.

Tmavé vlasy má rozházené kolem hlavy a v očích má rošťácký pohled, ze kterého mi vstávají chloupky na krku.

"Pořád jsi mi neodpověděla." skousnu si ret a čekám na její odpověď.

Odtrhne ode mě pohled a lehne si zpátky na můj hrudník. U toho mě začne hladit po břiše, při čemž bych ji nejradši stočil zpátky pod sebe a zopakoval si to s ní ještě jednou.

"Nechám to na tvé představivosti." opáčí a její tělo se natiskne víc na to moje.

Zadrhne se mi dech a srdce rozbuší rychleji. Vnímám jen její kůži, která je nalepená na té mojí a v hlavě se mi honí tisíc různých myšlenek. A ačkoliv je každá jiná, ve všech figuruje ta holka, která mě právě dohání k šílenství.

"Baví tě hodně, hrát si na slečnu tajemnou?" zamumlám a obmotám si kolem ní ruce, díky čemuž si ji přitáhnu ještě blíž.

Moje tělo se s ní cítí kompletní a nemůžu popřít ani fakt, že bych na ni nereagoval jinak, než na všechny holky před ní. S nimi to bylo vždy jen o tom jednom. Jakmile bylo po všem, nepřišly žádné chvilky vylehávání v posteli nebo tulení. To nepřipadalo v úvahu.

S Max mi toto všechno ale z nějakého mně neznámého důvodu nevadilo, naopak jsem to vítal.

"Miluju tě." zamumlá a mně v tu chvíli zamrzne úsměv na rtech.

Co to řekla? To jsem se určitě přeslechl.

Musel jsem se přeslechnout.

Celý ztuhnu a zadržím dech. Třeba když přestanu přijímat kyslík, celé to zmizí. Třeba se probudím a zjistím, že to celé byl jen sen, který mi moje hloupé podvědomí podstrčilo jako odplatu za všechno, co jsem potlačoval hluboko uvnitř sebe.

Přestanu racionálně uvažovat a před očima mám temno. Třeští mi hlava a moje mysl je ve stavu totálního kolapsu.

"Asi bychom se měli oblíct, každou chvilku se můžou vrátit kluci z Prasinek." vypadne ze mě to první, co mi přijde na jazyk.