Když jsem se následujícího dne probudila, měla jsem relativně dobrou náladu.
Vyskočila jsem na nohy a namířila si to rovnou do sprchy. Dneska se šlo do Prasinek, což pro mě byla víceméně jedna z mála příležitostí, kdy jsem se mohla vyparádit.
Umyla jsem si vlasy, vyčistila obličej a šla na makeup. Obličej jsem si jen zlehka zapudrovala, abych se venku příliš neleskla, oči si obtáhla černou linkou a líčení dokončila řasenkou. Nakonec jsem si rty ještě natřela balzámem, aby mi venku na studeném větru příliš nepopraskaly.
Mezitím mi stihly i trochu proschnout vlasy, takže jsem to jen kapku popohnala fénem a nechala si je rozpuštěné splývat podél ramen.
Se svým vzhledem jsem byla spokojená, takže jsem na sebe v pokoji navlékla ještě béžový svetr, černé džíny a hábit a spokojeně se vydala na snídani.
Ve Velké síni už na mě čekal Ben.
"Kde jsi tak dlouho?" zeptal se mě nabručeně.
Rukou si ukážu na obličej. "Toto dá práci." vypláznu na něj jazyk.
Po snídani se vydáme rovnou na školní pozemky, kde už před Hradem čekají zástupy studentů, kteří se chystají jako my do Prasinek. O chvilku později už se zjeví McGonagallová se seznamem žáků, které začne postupně propouštět.
Dojdeme s Benem k ní a zářivě se na ni usmějeme.
"Vy dva abyste taky někde nechyběli." zakroutí nad námi hlavou, ale s mávnutím ruky nás pustí dál.
"Konečně zase vypadneme někdy z Hradu." postěžuje si můj kamarád a obejme mě kolem ramen. "Tak jaké máme plány, Max?" zeptá se mě laškovně a já nad jeho chováním protočím oči.
"Co nejdřív zapadnout do tepla." zabrblám, jelikož už teď mi mrznou prsty u nohou.
"Chceš zahřát?" přitáhne si mě ještě blíž k sobě a já se rozesměju.
V tu chvíli kolem nás proběhne osoba z rudými vlasy. Ruce má zaražené hluboko v kapsách kabátu a nevěnuje nám sebemenší pozornost.
"Teda s tím Fredem to ale dělá divy." zamyslí se Ben. "Jak si myslíš, že by zareagoval, kdybych ti dal pusu?" zeptá se rádoby zvědavě.
Udeřím ho do ramene a vymaním se z jeho sevření.
"Tak jo, to by zase pro dnešek stačilo, Casanovo." prohlásím a přidám do kroku. Všimla jsem si totiž, že Fred zamířil ke skupince lidí, která jde jen kousek před námi. A čirou náhodou s nimi byla i Maddie.
"Vidíš ji?" ukážu na naši kamarádku, aby si jí Ben taky všiml.
Jde zavěšená do Matthewa a vypadá že se výborně baví.
Benovi potemní pohled a mně je jasné, že myslí na to samé jako já. Prasinky jsme považovali vždycky za náš výlet. Jen my tři a celý den pohromadě. Většinou jsme si to nejdřív namířili do Medového ráje pro zásoby sladkostí a následně zapadli ke Třem košťatům na máslový ležák.
To, že se tam Maddie vydala bez nás, bylo jasným znamením toho, že je něco špatně.
Povzdechla jsem si a poplácala Bena po rameni. "Však si to užijeme i tak." prohlásila jsem sebevědomě a zrychlila, abychom byli v teple hostince co nejdřív.
***
"Ještě, že jsme sem dorazili tak brzo, jinak bychom ani nechytili stůl." poznamenám, když se rozhlédnu kolem sebe.
ČTEŠ
Neblázni! (Fred Weasley) ✔
Fanfiction"Když jste jen kamarádi." zachrčí a přitiskne se svým tělem na moje. "Tím pádem můžu asi udělat toto." zamumlá a natlačí mě na stěnu domu, který stojí za mnou. Vezme mou hlavu do dlaní a políbí mě. Dřív jsem o tom četla jen v románech, ale teď se mi...
