Neblázni! (Fred Weasley) ✔

51. část- Přiznání

Jakmile skončí vyučování, pospíším si s Maddie zpátky do naší ložnice. Potřebujeme se převléct ze školních hábitů zase do pohodlného oblečení, abychom se zbavily nepříjemného škrcení, kterého už máme za celý den po krk.

"Co chcete vlastně dělat?" zeptám se své kamarádky, když se soukám do volnějšího trička a tmavých tepláků.

Maddie ke mně zvedne hlavu a v jejích očích jsou jasně zřetelné záludně plápolající ohýnky.

"Nech se překvapit." mrkne na mě a stejně jako já se převleče do něčeho komfortnějšího.

Nakonec se ukáže, že jsem se neměla ani čeho bát. Zbytek odpoledne strávíme u krbu v nebelvírské společenské místnosti. Jelikož je tam ale příliš málo prostoru, Bena napadne odsunout nějaká křesla bokem, díky čemuž si můžeme posedat na koberec a hned se cítíme o něco méně stísněně.

Jsme tam celkem čtyři: já, Maddie, Ben a Jessie.

Vyvalujeme se na zemi, skryti před povinnostmi, které na několik hodin hodíme za hlavu. Nastavujeme své končetiny rozehřátému krbu a povídáme si o všem možném. 

"Stejně jsem vždycky věděla, že se ti líbím." usměje se Maddie na svého přítele a přitiskne se k němu o něco blíž.

Ben si ji zamilovaně prohlédne a rty zabloudí na její tvář, kde jí věnuje lehký polibek.

"Když jsi mě a Max tehdy nachytala u mě v ložnici, vypadalo to trochu jinak." broukne si pro sebe tak, aby to zřetelně slyšela.

Maddie se od něj o pár centimetrů oddálí a sjede ho vražedným pohledem.

"To mi ani nepřipomínej." napomene ho.

Když si ale všimne jeho lítostivého pohledu, přitulí se zpátky do jeho objetí a nechá jeho ruce, aby si ji přitáhly blíž.

"Tak minimálně ses líbil vždycky ty mně." dodá a zavře oči.

To mě rozesměje natolik, že se musím hlídat, aby mi nezaskočilo. Ben se ke mně vzápětí přidá a oběma je nám jasné, jak moc falešná tato slova jsou. Ne, že by byla Maddie vyloženě ten typ holky, která by se vyspala kdekoliv a s kýmkoliv, ale na druhou stranu už měla tolik známostí, že by jí její odvěkou lásku k Benovi nikdo nevěřil. A rozhodně ne my dva, jakožto její nejlepší kamarádi, kteří to celé prožívali a viděli na vlastní oči.

"Přišel jsem o něco?" ozve se za námi.

Když se otočím, moje oči se střetnou s těmi Edvinovými, což mi vykouzlí snad ještě větší úsměv na tváři - pokud je to tedy ještě vůbec možné.

"Věř mi, jdeš akorát." ozve se Jessie, která je zřejmě ještě zmatená z toho, o co se jedná. Společnost někoho stejně nezúčastněného jí tedy vyhovuje.

"A proč jsem se o tom, že jsi do něj zamilovaná dozvěděla teda až v září?" rýpnu si naposledy do své kamarádky, které téměř okamžitě na to zrudnou tváře.

Ben si ji přeměří zaujatým pohledem a zacukají mu koutky. Maddie se ale pořád červená jako o život a evidentně není schopná říct nic na svou obranu.

Její přítel se tedy rozhodne ukončit její trápení a nakloní se tak, aby mohl spojit jejich rty dohromady.

Odkloním od nich pohled a sama pro sebe se usměju tomu, jak jsou spolu ti dva roztomilí.

"Kde jsi byl?" obrátím svou pozornost na nově příchozího, abych se nějak rozptýlila.

Edvin se posadí na volné místo vedle mě a dlouhé nohy natáhne k plápolajícímu ohni, aby se zahřál.