Jen, co jsem došla další den do Velké síně na snídani, všichni už řešili nepovedený podfuk Weasleyových. Od ostatních jsem zjistila, že za pokus o podvod dostali měsíc školního trestu. Když jsem se usadila na své obvyklé místo a začala snídat, přiběhl ke mně Ben.
"Dobré ráno, Maxinko." pozdravil mě.
Já se zasmála a povytáhla na něho obočí. Nebylo ve zvyku, aby mi říkal zdrobnělinou.
"Taky tě zdravím, Beníčku" oplatila jsem mu to.
Ostatní se na nás dívali jako na totalní pošuky, ale to nám bylo jedno. Začali jsme si povídat o blížícím se výběru do famfrpálového týmu. Měl se konat už tento pátek.
"Mám strach" přiznala jsem po chvilce.
"Nemusíš, viděl jsem přece jak hraješ, byla to pecka, věř mi" povzbuzoval mě.
Usmála jsem se na něj. Když jsme oba dojedli, vydali jsme se do sklepení. Měli jsme lektvary se Snapem. Tohoto učitele jsem doopravdy moc nemusela. Měl ulízané černé vlasy, které si snad nikdy v životě nemyl a na rtech mu vždy pohrával zlostný úšklebek. Taky bylo všem známo, že nadržuje své koleji, tedy Zmijozelu.
Jelikož jsme právě se Zmijozelem měli už od prvního ročníku lektvary, věděli jsme o tom své. Sedla jsem si s Benem do zadní lavice a psychicky se připravovala na dvě hodiny utrpení.
Po pár minutách už jsme měli na stolech kotlíky, ve kterých bublala nazelenalá tekutina. Připravovali jsme mnoholičný lektvar. Byla jsem ve dvojici s Benem a musím říct, že nám to moc nešlo.
"Tak co, vy blbci, nejde vám to, že?" zavolal na mě s úšklebkem Ted.
Snažila jsem se ho ignorovat, ale potom, co se začal navážet do mé maminky jsem se neudržela a jednu mu vrazila. Začala mu téct krev z nosu. Všichni nebelvírští začali tleskat. Bohužel celý incident viděl Snape.
"Livingstonová, jste po škole!" vyprskl na mě a odvedl Teda na ošetřovnu.
"To je pech, co?" posmívali se mi jeho kamarádíčci.
Po skončení lektvarů jsme měli kouzelné formule. Učil nás maličký profesor Kratiknot. Jako obvykle stál na hromádce učebnic a učil nás nové kouzlo. Nikdo mu nevěnoval sebemenší pozornost. V učebně bylo rušno, a proto si nikdo nevšiml, když tam nakráčela McGonagallová.
"Ticho!" řekla.
A opravdu, v tu chvíli všichni ve třídě zmlkli a poslouchali učitelku.
"To jsem ráda, že jste tak hodní." řekla s ironií v hlase.
"Chtěla by jsem vám oznámit, že se nábor do famfrpálového týmu přesouvá již na zítřejší odpoledne"
Po třídě začaly šumět hlasy. Všichni byli natěšení a doufali, že se jim poštěstí a vyberou je.
Když skončila i zdlouhavá hodina kouzelných formulí, byl oběd. Na talíř jsem si naložila kuřecí stehno s rýží a posadila se za dlouhý stůl. Dívala jsem se směrem k poháru. Stále se okolo něj ochomítala spousta dětí. Většina z nich neměla ani patnáct, natož sedmnáct. Musela jsem se pro sebe usmát, když jsem si vzpomněla na včerejšek.
"Máš už dodělanej úkol o tom nápoji lásky?" zeptala se mě Maddie znuděně.
"Asi jo, včera jsem byla s Benem v knihovně a sepsali jsme tam všechny vedlejší účinky" oznámila jsem jí hrdě.
"Nezdá se ti, že seš s Benem poslední dobou jaksi často?" zasmála se.
"Je to můj nejlepší kámoš, tak proč ne?"
ČTEŠ
Neblázni! (Fred Weasley) ✔
Fanfikce"Když jste jen kamarádi." zachrčí a přitiskne se svým tělem na moje. "Tím pádem můžu asi udělat toto." zamumlá a natlačí mě na stěnu domu, který stojí za mnou. Vezme mou hlavu do dlaní a políbí mě. Dřív jsem o tom četla jen v románech, ale teď se mi...
