Neblázni! (Fred Weasley) ✔

4.část- Nábor do týmu

Chvilku jsem na něj jen nechápavě koukala.

To myslí vážně?

Jako jasně, draky zbožňuju, ale že bych měla potřebu je mít v učebně přeměňování...

Zatřepala jsem hlavou, aby jsem z hlavy vyhnala svoje bláznivé představy.

Fred mě s pobaveným pohledem sledoval a já se musela ušklíbnout.

"Tak dobře."

Dostala jsem ze sebe, ale nebyla jsem si tím tak úplně jistá.

"Už jste se učili zaklínadlo?" zeptal se mě s pozdvyhnutým obočím.

Bože ten je tak sladkej.

Zavrtěla jsem se a odpověděla.

"Vlastně ještě ne."
"Tak dobře, formule pokud se nemýlím-zacukaly mu koutky- zní 'Andante'."

Usmála jsem se na něj a on pokračoval.

"Hůlkou musíš mávnout takhle."

Řekl a předvedl mi to. Já to zkusila taky, ale asi špatně, protože za chvilku uchopil mou ruku a udělal jí pohyb.

Po zádech mi přejel mráz. Doopravdy se mě teď dotýká Fred Weasley?!

"Zkus to." pobídl mě s úsměvem a ruku mi pustil.

Já se začervenala a mávla hůlkou.

"Super, už ti to de." pozvedl směrem ke mně palce. Já se musela zasmát, protože při tom vypadal jako malé dítě.

"Tak jdem na to?" šťouchla jsem do něj.
"Chceš ty?" zeptal se mě s uličnickým výrazem.
"Radši ne, budu se jen koukat." Fred nad tím protočil oči.

Popošel k lavici a vykřikl kouzlo.

"Andante!"

Tužka s sebou začala házet ze strany na stranu. Po chvilce jí narostl ocas a křídla.

Asi po minutě před námi seděl malý zelený dráček. Pak se ale něco zvrtlo a drak začal růst. Rozhodla jsem se zakročit a použila jsem zmenšovací kouzlo.

"Co to má znamenat?" přispěchala k nám rozzuřená McGonagallová.

"Copak?" zeptal se Fred s nevinným výrazem. Musela jsem uznat, že je to opravdu dobrý herec.

"Copak?! Pane Weasley, vy se mě ještě ptáte?" prskla na něj.
"Za vaši drzost strhávám Nebelvíru 5 bodů." s tímto odkráčela naštvaně zpátky ke katedře.

Fred se za chvilku začal divoce smát, až se na něj několik studentů otočilo.

"To stálo za to." říkal mi s úsměvem na tváři. Já nad tím jen zakroutila hlavou a radši to moc neřešila.

"Ten dráček je roztomilej." rozplýval se nad naší povedenou prací.

"Taky si myslím." přikývla jsem s úsměvem.

Kdyż hodina přeměňování skončila, nastala obrana proti černé magii.

Z Moodyho jsem měla celou hodinu nahnáno, a tak se mi ulevilo, když nastal čas oběda.

S Benem jsme se vydali do Velké síně, která byla už teď přeplněna hladovými stravníky.

Zasedli jsme společně za stůl a začali si nabírat jídlo.

Přemýšlela jsem nad spoustou věcí. Byla jsem vynervovaná z dnešního náboru. I když mě Ben neustále přesvědčoval o tom, že mi famfrpál jde, já si tím tak jistá nebyla.