Neblázni! (Fred Weasley) ✔

19. část- Co se pokazilo?

V postranní uličce u sebe stojíme ještě několik dalších minut. 

Fredova hruď mě zahřívá a jeho ruce, které má spletené za mými zády, zabraňují tomu, abych se opírala o špinavou omítku domu. Už se nelíbáme, jen si užíváme čas strávený ve vzájemné blízkosti a naše splašená srdce se snaží najít zase přirozené tempo.

"Proč jsi to udělal?" zeptám se ho po chvilce.

Fred se na mě chvilku dívá a potom pokrčí rameny. "Chtěl jsem to zkusit znovu už od tý doby, co jsme se líbali poprvý." poví mi a v očích mu tančí jiskřičky.

Začervenám se a skousnu si vnitřek tváře.

"Je to ještě lepší, než si pamatuju." zamumlá potichu.

Jeho odpověď je pro mě ale přesto docela zklamáním. Asi bych slyšela radši něco ve stylu: "Líbíš se mi.", nebo: "Něco mě k tobě táhne." Raději to ale přejdu a poznamenám si to jako věc, kterou budu řešit až později.

Skepticky k němu vzhlédnu a zakroutím hlavou. 

"Něco se ti nezdá?" zeptá se mě s úsměvem a přitiskne se ke mně blíž.

Polknu a vyschne mi v krku. Fred ke mně skloní hlavu a naše rty zase spojí do polibku. Stoupnu si na špičky, abych k němu měla blíž a ruce mu vpletu do vlasů. Má je na dotyk jemné a když mu za ně lehce zatahám, vzdychne mi do úst.

Z toho zvuku se mi zatočí hlava ještě víc a pohladím ho jemně po tváři, kde mu začíná růst strniště. 

Po několika minutách se od něj odtrhnu a vykroutím se z jeho objetí. "Měli bychom už asi pomalu jít." povím mu s lehkým úsměvem na rtech.

Fred se podívá na hodinky, které mu visí na zápěstí a souhlasně zamručí. Ještě před tím mi ale rukou přejede po tváři. Potom si ruce zarazí zase hluboko do kapes hábitu.

Cestou zpátky do středu vesnice jdeme mlčky a oba jsem ztracení ve svých myšlenkách. Nejsem si tak úplně jistá, co tato chvilka pro náš vztah znamenala. Jistě, je to krok vpřed. Ale je to ten správný směr? 

Fred vypadá zadumaně stejně jako já, takže když dorazíme do centra dění, kde už potkáváme spoustu známých tváří, zdá se, že si toho ani nevšiml.

Odkašlu si a tím ho vrátím zpátky do reality. "Tak co teď?" zeptám se s povytaženým obočím.

Potřepe hlavou. "Chtěla bys ještě něco vidět než se vrátíme zpátky do školy?" 

Zamyslím se a hned mi dojde, kam jsem ještě nestihla jít.

"Medový ráj!" vyhrnu nadšeně a trochu se začervenám nad svou horlivostí.

Můj společník se tomu jen uchechtne a rukou ukáže směrem ke krámku se sladkostmi.

"Prosím, madam."

Protočím nad jeho chováním oči, ale plná energie se s ním za zády vydám do obchodu. Zvonek nade dveřmi oznámí náš příchod a máme poměrně štěstí. Uvnitř už je pouze pár opozdilců, jako jsme my, kteří shání poslední zásoby sladkostí.

Jdeme k výlohám a já uvažuju, co si pořídím. Fred se opře za mými zády o parapet a sleduje mě pohledem.

"Ty nic nechceš?" zeptám se ho zvědavě.

"Byl jsem tady hned po příchodu." pokrčí rameny.

Nakonec si vyberu lékorky a fazolky a vydám se k pokladně. Když zaplatím, vyjdeme s Fredem zase ven na ulici.