"Nemůžu uvěřit, že jsi nikdy nejedla pečený kaštany!" zasměje se nechápavě Fred a cvrnkne mě do nosu.
Je jeden z posledních dnů prázdnin a my ležíme u něho v posteli. Chlapecká ložnice šestého ročníku je překvapivě prostorná. Nachází se tady několik postelí s rudými saténovými závěsy a po zemi se povalují otevřené kufry. Jejich majitelé asi neznají skříně, protože oblečení v nich leží doteď.
"Není to zas tak divný," opáčím." spousta lidí je nejedla."
"Tak to se asi pohybujeme v jiné společnosti." ušklíbne se.
"Asi jo." vypláznu na něj jazyk.
Fred si mě přitáhne těsněji k tělu a ruce si spojí za mými zády. Usměju se do jeho svetru a rukou mu přejedu po tváři. V jeho očích se objeví jiskřičky a olízne si rty.
"Tak co bys chtěla dneska dělat?" pozvedne na mě obočí.
Vím přesně, jak bych dnešek ideálně strávila. Ležela bych s ním v objetí a ignorovala okolní svět. Cítila bych jeho blízkost a užívala si chvilky prožité s ním. Nikdo by nás nerušil a my bychom jenom odpočívali a byli spolu.
"Ani nevím." odpovím mu místo toho a zavřu oči.
"Hele, žádný usínání tady!" zasměje se a bleskově nás přetočí tak, že ležím pod ním.
Jednou rukou uchopí moje zápěstí a obě mi je přidrží za hlavou.
"Hele, to není fé-" snažím se protestovat, ale Fred mě umlčí polibkem.
Rty přejíždí po těch mých a volnou rukou si přidržuje mou bradu. Když zaznamená, že už jsem svůj protest vzdala a nic nenamítám, do polibku se usměje a ruce mi pustí. Okamžitě mu je zapletu do vlasů a přitáhnu si ho blíž.
On mi mezitím rukama klouže po bocích a zkoumá každičkou část mého těla.
Srší mezi námi elektřina a to se jenom líbáme. Fred mě jemně kousne do rtu a moje podvědomí na to automaticky zareaguje. Tiše si povzdechnu a ztratím se v jeho dotecích.
Vtom uslyším zavrzání dveří a uvědomím si, že už nejsme tak docela sami. Fred se ode mě odtrhne se podívá se na naši nečekanou společnost.
"Já to věděl!" vykřikne George a opře se o rám ve stěně.
Fred protočí oči a posadí se na matraci. Napodobím ho a skousnu si ret, nemám ponětí, co George ví a co ne.
"Ty tvoje lži jsou fakt průhledný, brácho, zvlášť když se muchlujete u nás v ložnici. No vážně, to si nemůžete najít místo, kde vás aspoň nikdo nenajde?" zasměje se zrzek a založí si ruce na prsou.
Fred si promne kořen nosu a podívá se na svého bratra. "Vážně to chceš teď řešit?" zeptá se rezignovaně.
"No já ti nevím, docela by mě zajímalo, proč jsi mi ještě včera zarytě tvrdil, že s Max rozhodně nic nemáš." odpoví mu skepticky.
Sklopím pohled k podlaze.
To mu vážně řekl?
Myslela jsem, že už to bereme konečně vážně a pro Freda to znamená něco víc, než jen nezávazný povyražení. Je ale pravda, že jsme si o tom, co je mezi námi pořád nepromluvili. Přesto bych ale čekala, že to nebude vyloženě popírat. Ne před svým dvojčetem, ne po tom, co nás celá škola viděla na plese.
Když zvednu hlavu, George mezi mnou a Fredem přeskakuje pohledem. Nikdo nic neříká a v pokoji se začíná rozprostírat nepříjemné ticho.
Odkašlu si a vytáhnu se na nohy. Mám takový pocit, že bych ty dva měla nechat o samotě, aby si promluvili. A potom musím donutit Freda, aby si popovídal i se mnou.
"Asi bych měla jít." zamumlám a protáhnu se kolem George ven z místnosti.
Seběhnu schody a posadím se na pohovku u krbu. Ohřívám si ruce a jsem ztracená v myšlenkách. Ve společenské místnosti posedává jen několik studentů, kteří si mě příliš nevšímají.
Přemýšlím na Fredem. Přemýšlím nad tím, proč svému bratrovi řekl, že se mnou nic nemá. Nechápu to, nechápu ho. Proč není schopný před ostatními přiznat, že je mezi námi něco víc, že ke mně něco cítí? To je to skutečně tak těžké? Nebo má snad strach, že to, co spolu máme míří do záhuby?
Já ho ale miluju. Sice jsem mu to ještě neřekla, ale je to zjevné na první pohled. Tak jako s ním se necítím poblíž nikoho jiného. S ním jsem sama sebou a nemusím se přetvařovat.
Vjedu si rukama do vlasů a lokty se opřu o kolena. Ten kluk je jako zavřená kniha, která se pro nikoho nechce otevřít. Já ale přesto pořád doufám, že budu výjimkou a odhalí mi své stránky. Dělám ale správně, když tomu věřím?
"Co tak smutně?" šťouchne do mě Ben, který se posadí na místo vedle.
Pousměju se na něho a setřu si z tváře slzu, která mi nevědomky stekla z oka.
"Ale nic, jen přemýšlím." opáčím a snažím se sebrat.
"Nechceš si o tom promluvit?" zeptá se můj kamarád s povzbudivým výrazem.
Podívám se mu do očí, ve kterých se odráží starost a znovu se mi začne mlžit pohled. Ben si mě přitáhne jednou rukou do objetí a já se hlavou opřu o jeho rameno.
"Pšš, to bude dobrý, Max." zašeptá a pohladí mě po vlasech.
Nechám se chvilku utěšovat a poslouchám Benova uklidňující slova.
"Když já nevím, co si o tom mám myslet. Já ho miluju, ale on svoje city ke mně nepřizná vůbec nikomu. Samotné mi je osvětlil jenom jednou." vzlyknu a zavřu oči.
Nechci znít jako citlivka nebo zamilovaná chudinka, ale v tuto chvíli si připadám jako obojí. Jak se mám ale chovat, když nevím co si myslet? Když se Fred chová jako ten nejlepší člověk na světě, ale před okolím si nasazuje chladnou masku?
"Dej mu čas, třeba si to jen musí sám urovnat a pochopit, co cítí." zamumlá Ben.
Trošku se od něj odtáhnu a zkoumavě si prohlédnu jeho obličej. Zdá se mi, že teď už se bavíme o něčem trošku jiném.
"Jak to máš vlastně ty a Maddie?" zeptám se ho opatrně.
Ben podupává nohou a nějakou dobu nic neříká. Pohledem skáče z místa na místo, jen aby to nemuselo být na mě.
"Haló?" dloubnu ho do žeber a pozvednu obočí.
"Vlastně ani sám nevím." povzdechne si a konečně se na mě podívá.
"Zdálo se mi, že jste se na plese dobře bavili." nadhodím a čekám, co mi na to odpoví.
"To nepopírám," zamračí se můj kamarád. "jenom jsem prostě zmatenej sám ze sebe." zasměje se nervózně.
Nějakou dobu mlčíme a oba jsme ztracení ve vlastních myšlenkách.
"Maddie se vážně líbíš." povím do ticha.
Pokud váhá a není si jistý, přijde mi jako nejlepší postrčení fakt, že ho Maddie neodmítne.
"Jo, já vím." zasměje se Ben a prolomí tím napjatou atmosféru kolem nás.
"Tak v čem je problém?" nechápu.
"Problém je v tom, že jsi tady ještě ty." ulpí na mě modrýma očima.
V místnosti rázem zmizí všechen vzduch a já jen nasucho polknu.
Cože to právě řekl?
-Lili <3
Děkuju za to, že pořád čtete a jste tu se mnou! <3
Pokud vás moje psaní baví a ještě mě nesledujete, budu moc ráda, když tak provedete. :) Chystám něco trošku speciálního a moc doufám, že se vám to bude líbit, tak ať o to nepřijdete! <3
ČTEŠ
Neblázni! (Fred Weasley) ✔
Fanfiction"Když jste jen kamarádi." zachrčí a přitiskne se svým tělem na moje. "Tím pádem můžu asi udělat toto." zamumlá a natlačí mě na stěnu domu, který stojí za mnou. Vezme mou hlavu do dlaní a políbí mě. Dřív jsem o tom četla jen v románech, ale teď se mi...
