Neblázni! (Fred Weasley) ✔

61. část- Večírek

"Za to, že jsi to přede mnou tajila tak dlouho, tě budu asi do smrti nenávidět." praští mě moje kamarádka už poněkolikáté do ramene.

"Když mě bylo tak trapně, když jsme to hned po tom ukončili." osvětlím jí důvod mého zatajování. "Navíc vím, že ho nemáte rádi. Co byste mi na to asi tak řekli? Že jsem naivní, když jsem uvěřila myšlence nás dvou dohromady?"

Maddie se na mě zamyšleně podívá a mám pocit, že mi její oči vypalují díru do duše.

"Max," natáhne ke mně ruce a přitáhne si mě do pevného obětí. "Nikdy bychom tě neodsoudili, to snad víš. A i když k Fredovi chováme jistou.. ehm.. averzi." odkašle si, což mě rozesměje. "pokud bys s ním byla vážně šťastná, podpořili bychom tě." vysloví nahlas slova, která mě zahřejí u srdce.

A teď, když je všechno venku a nejsou mezi námi žádné tajnosti, cítím jakoby mi z ramen spadla veškerá tíha, kterou jsem v uplynulých měsících pociťovala a už ji začala brát skoro jako běžnou součást svého já. A to bylo samozřejmě špatně.

Co je to za přátelství, když tomu druhému nemůžete svěřit důvod vašeho trápení?

Obětí Maddie oplatím a šťastně se usměju do jejího ramene.

"Děkuju." zašeptám.

"Není vůbec za co, prosimtě. Hlavně mi slib, že mi takový věci příště řekneš dřív, než s několikaměsíčním zpožděním!" poplácá mě po zádech a odtáhne se. "Jo a taky.. Sice je tvůj nejlepší kamarád i Ben a fakt bych ráda viděla jeho výraz, když bys mu říkala, jak dobře umí Fred líbat, ale možná to před ním radši prozatím ututláme. Přece jen bych ráda, aby pro něj byl hlavní bombou večera náš milostnej život a ne ten tvůj." mrkne na mě a odtančí si upravit poslední detaily outfitu. 

"I když musím uznat, že se nezdáš, děvče." dodá, načež po ní hodím se smíchem polštář.

*** 

Když dorazíme do Velké síně, mám silný pocit déjà vu, jelikož si připadám jako v noc vánočního plesu. Obklopuje nás spousta světel a kvůli úspoře místa někdo opět odstranil kolejní stoly, které jsou pro síň běžně tak typické.

"No není to paráda?" usměje se Edvin, který se k nám pár minut zpátky připojil.

"Mnohem radši bych teď byla u nás ve společence." povzdechne si Maddie a popotáhne si lem šatů o něco níž.

"Karkarov vypadá posledních pár týdnu fakt nepříjemně - teda.. víc než obvykle." opraví se, když zaznamená naše pochybovačné obličeje. "Nejsem si tak úplně jistej, jestli by mi prošel večer mimo loď. Takže za mě je super, že můžu být s váma." usměje se a nemůžu si nevšimnout, že se u toho podívá na mě.

"Půjdu si sehnat něco k pití." ozve se Maddie a spolu s Edvinovým kamarádem Isakem zamíří k míse s punčem nedaleko nás.

"Nemůžu uvěřit, že to máme konečně za sebou." rozzáří se Ben a políbí Maddie na temeno hlavy. 

"Už jen OVCE, a můžem vypadnout." pronesu ironicky.

"Buďte rádi za školu, já ještě pořád nemám ponětí, co se mnou bude." poznamená Edvin.

Všichni na něm ulpíme pohledem a asi nám až teď dojde, že je náš kamarád o tolik starší. Edvin je totiž už v sedmém ročníku, což znamená, že pro něj s koncem června povinnost školní docházky končí.

"Doopravdy tě lituju." zakoulí očima Maddie. "Nechcete jít tancovat? Někdo to tady musí rozproudit." ušklíbne se a vydá se na poloprázdný parket.