Na Boží hod se probudím relativně brzy. Strhnu ze sebe peřinu a jdu ke své kamarádce, která leží v posteli hned vedle mě.
"Vstávej!" zatřepu s ní a zatahám za její pokrývku.
Maddie něco nesrozumitelně zahuhlá do polštáře, převalí se na druhý bok a spí v poklidu dál. Skloním se proto k jejímu uchu a zašeptám: "Jsou Vánoce."
To jí donutí otevřít oči a nadšeně se na mě usměje. Maddie tento svátek zkrátka zbožňuje.
"Tak na co ještě čekáme? Musíme za Benem a otevřít dárky!" rozpustile se zašklebí a stáhne si vlasy do rozcuchaného drdolu.
"To je pravda." zasměju se. Jednou jsme si totiž předaly dárky bez něj a on se s námi několik následujících dnů odmítal bavit.
Obujeme si bačkory, zabalíme se do županů a s dárky v náručí potichu vyjdeme z naší ložnice. Je teprve půl osmé ráno, takže ani nepředpokládáme, že by byl někdo vzhůru. Jak ale vzápětí zjistíme, není to tak úplně pravda.
"Ale ale. Co vy dvě děláte takhle ráno u klučičích ložnic?" založí si ruce na prsou vysoký zrzek, který se zjeví za rohem.
Srdce mi spadne až do kalhot, jak se leknu. Když se ale na kluka podívám, dojde mi, že to není ten, koho se obávám.
Před námi stojí jeho dvojče. George se culí a ve tváři má vítězoslavný úsměv.
"Hej, Freddie, podívej, koho jsem našel, jak se plíží klukům do pokoje!" křikne do chodby, ze které teď vyšel.
Moment, to mu vážně řekl Freddie? Prolétne mi hlavou.
A do háje. Pomyslím si v duchu.
Toto opravdu není chvíle, kdy bych se potřebovala vidět s Fredem. Ještě než stihnu tuto myšlenku dokončit, objeví se dotyčný u nás. Mírně na mě vykulí oči, ale hned se zase vzpamatuje.
"Ahoj." poškrábe se nejistě na hlavě.
"Ahoj? To tady děvčatům řekneš jenom tohle?" předstírá zhrození George.
Když mu na to nikdo nic neřekne, zakroutí nad námi hlavou.
"Tak se bavte, holky." mrkne a v závěsu se svým bratrem zmizí po schodech dolů. Když kolem mě Fred prochází, vyhne se mi pohledem, za což jsem mu upřímně vděčná.
"No, to je hezkej začátek dne." zabrblá Maddie.
Dojdeme až ke dveřím Benova pokoje a slabě zaťukáme. Nikdo se neozve, takže naznáme, že asi všichni ještě spí. Opatrně otevřeme dveře a nakoukneme dovnitř. Kluci opravdu leží v postelích jako zabití.
Po špičkách se vydáme k posteli našeho kamaráda a posadíme se po stranách jeho matrace. Maddie se k němu skloní a něco mu zašeptá do ucha.
"Eh-co?!" posadí se Ben rychlostí blesku.
Maddie se na něho uculí.
Vážně jsem zvědavá, co mu řekla. O to se se mnou bude muset ještě podělit, udělám si poznámku v hlavě. Snad na to nezapomenu.
"Vstávej, Beníčku. Dárky!" zašeptám, abych nevzbudila jeho spolubydlící.
S Maddie se opřeme o rám postele naproti němu a dáme si nohy pod jeho peřinu. Navzájem si podáme balíčky a začneme rozbalovat.
***
Když se přiblíží večer, s Mad se po celém dni válení a povídání přesuneme do naší ložnice, abychom se nachystaly na ples.
ČTEŠ
Neblázni! (Fred Weasley) ✔
Hayran Kurgu"Když jste jen kamarádi." zachrčí a přitiskne se svým tělem na moje. "Tím pádem můžu asi udělat toto." zamumlá a natlačí mě na stěnu domu, který stojí za mnou. Vezme mou hlavu do dlaní a políbí mě. Dřív jsem o tom četla jen v románech, ale teď se mi...
