Neblázni! (Fred Weasley) ✔

74. část- Podruhé

Koukáme si vzájemně do očí a já ze sebe nejsem schopná vydat ani slovo.

Co sakra myslel tím: "To bych tak úplně neřekl?"

Fred se ale rozhodne ignorovat zmatení v mém obličeji a dvěma kroky zmenší vzdálenost mezi našimi těly. Přimáčkne mě na studené skříňky a rukama uvězní v prostoru před sebou.

Dlaněmi se totiž zapře o dřevo za mou hlavou a z výšky mě zkoumá pohledem.

Musím proto zaklonit hlavu, abych mu viděla do očí. Zrcadlí se v nich světlo, které vychází z provizorní svítilny u dveří, takže si můžu všimnout i jeho rozšířených zorniček.

Připadám si jako v pasti. Zvláštní je ovšem to, že nemám sebemenší potřebu utéct nebo se vymanit z jeho sevření. Naopak bych spíš uvítala, kdybych mohla cítit jeho blízkost ještě víc.

Když vezmu ale v potaz okolnosti, je to vcelku šílený nápad.

Prohlížíme si jeden druhého a já mám nutkání jednoduše zvednout ruku a zabořit mu prsty do vlasů. Přitáhnout si ho dolů a políbit jeho rty. Chtěla bych to udělat tak hrozně moc, že mě začnou dokonce svrbět konečky prstů, takže si je raději zaryju do dlaní, abych se udržela.

Fred se mnou bohužel nespolupracuje a moji filosofii neuznává, protože on naopak rukama zabloudí zpátky na moje boky a pevně mě kolem nich chytí. Můžu jasně cítit stisk jeho prstů na kůži, ale tlak ignoruju a soustředím se raději na to podstatné.

Jeho oči jsou totiž tmavší než před chvilkou a jeho dech se prohloubil, takže mi teď nedělá sebemenší problém poslouchat jeho hlasité nádechy.

"Budeš se na mě moc zlobit?" zašeptá otázku, ale pohled ode mě neodtrhne.

Nic mu na to neříkám a jenom ho nechávám ještě chvilku trápit v nejistotě, která z jeho postoje přímo křičí. Je mi jasné, že chce víc. Po tom stejném toužím ostatně i já. Nehodlám mu ale hned skočit do náruče.

Když ovšem zvedne jednu ruku a přejede mi palcem po dolním rtu, už si na statečnou déle hrát nevydržím a stoupnu si na špičky, aby měl k mým rtům lepší přístup.

Fred ani na moment nezaváhá a okamžitě mě v polibku natiskne zpátky na zavřená dvířka skříňky.

Prohne se tělem proti mně a zvedne mi ruce nad hlavu, aby je uvěznil v sevření.

Jelikož je mnohem silnější než já, nemám se jak bránit. Jeho pevný stisk je mi ale překvapivě docela příjemný, takže ani nemám moc důvod, proč bych to dělala.

Jeho rty se s jistotou pohybují proti mým a jejich teplo mě rozehřívá a nabádá pokračovat v tom, co právě děláme, dál. Ten dotek je jemný, ale zároveň dravý a smyslný. Nenechá mě ani dýchat a moje ústa si přivlastňuje celá pro sebe, takže mi ze rtů sklouzne tichý vzdech.

"Chci slyšet, co s tebou dělám." zachraptí nakřáplým hlasem, který jen umocní pocit hejna motýlů v mém břiše.

Když na jeho slova nijak nereaguju, skousne mi jemně ret a začne polibky obsypávat můj krk.

Zakloním hlavu a zavřu oči, abych si mohla ten prožitek lépe vychutnat. To se Fredovi ovšem příliš nezamlouvá, jelikož stisk na mých rukou zesílí a donutí mě pohlédnout mu znovu do očí.

"Chci se ti dívat do očí." zašeptá těsně před tím, než volnou rukou zamíří od mých boků dolů.

Nejdřív obkreslí křivky mého těla a poté začne rukou klouzat po stehnu nahoru. Těsně před tím, než se však dostane do mého klína, ostře vydechnu, což na jeho tváři vyvolá samolibý úsměv.