Neblázni! (Fred Weasley) ✔

44. část- Plán

Je zrovna pozdní páteční odpoledne. Sedím v nebelvírské společenské místnosti a po dlouhé době si čtu svou oblíbenou knížku. Po celém týdnu jsem unavená a jsem ráda, že si konečně můžu užít alespoň chvilku volna.

Zabalená v dece si plnými doušky vychutnávám klid a pohodu, kterou mi volný čas nabízí. Tuto idylickou chvilku mi ovšem po několika minutách překazí nadšené pokřikování a hlučný hovor několika studentů, kteří postávají kolem nástěnky.

"Děje se něco?" zavolám na jednu ze svých spolužaček, jelikož je mi příliš pohodlně na to, abych se zvedala ze své dosavadní pozice.

"Zítra se jde do Prasinek." usměje se a prstem ukáže na papír, který se na nástěnce musel objevit během dnešního dne.

Výlety do blízké vesničky jsou pro bradavické studenty vždycky jako vysvobození. Celý víkend se nežije ničím jiným, než touto akcí a veškeré hovory se točí jen ohledně toho, kam kdo půjde.

Sama jsem to nadšení nikdy moc nepochopila, protože si do kouzelnických obchůdků můžu zajít přece i kdykoliv jindy. Na druhou stranu, nad máslovým ležákem U Tří košťat jsem nos nikdy neohrnula. To místo má zkrátka své kouzlo a minimálně na horký nápoj se tam vždycky zastavím.

"Tak co, Max. Půjdeš zítra s námi?" přiskočí ke mně Maddie a zářivě se usměje. 

Je nabalená do huňatého svetru a blonďaté vlasy má stažené do vysokého drdolu. Za ruku ji drží Ben a oba se na sebe zamilovaně koukají. V hlavě si přehraju scénku, jak s nimi sedím u jednoho stolu. Oni si povídají a jsou ve vlastním světě, zatímco já vedle nich mlčím a nemám si s nikým co říct.

"Ještě uvidím." oplatím své kamarádce nervózní úsměv a sklopím hlavu zase ke stránkám knihy.

Už teď je mi ale jasné, že moje odpověď bude spíše záporná. Poslední dny jsou oba moji kamarádi opravdu nesnesitelní a nevěnují pozornost ničemu jinému, kromě toho druhého. Samozřejmě jim to nemám za zlé. Jsou ve fázi počáteční zamilovanosti. Ale když by měl člověk trávit čas jenom s nimi, pukla by mu z toho hlava. Budu si tedy muset vymyslet vlastní program.

***

Zbytek dne strávím s nosem v knížce a teprve, ve chvíli, kdy se mi už začínají zavírat oči se ve vstupním otvoru objeví zrzavá hlava mého přítele.

"Ahoj, krásko." usměje se na mě Fred a uvelebí se na místo vedle.

Hodí svoje dlouhé nohy na konferenční stolek a paži si natáhne na opěrku za mými zády. Prohrábne si vlasy, ale nakonec ruku přesune na můj krk. Uličnicky se usměje a přitáhne si mou tvář za zátylek blíž, aby mě políbil.

Polibek ukončí jeho úsměv. Od mých rtů se ale neodtáhne úplně a hlavu nechá tak blízko, že se naše nosy stále dotýkají.

"Pamatuješ, jak jsi onehdy navrhla to otužení vztahů?" zašeptá mi do ucha, až mi po zádech přejede mráz.

"Pamatuju." dostanu ze sebe s rudými tvářemi.

"Mám nápad, jak to uskutečnit." olízne si rty a přitiskne se ke mně blíž.

Zvednu hlavu a panicky se rozhlédnu kolem nás. Společenská místnost sice zeje prázdnotou, ale to snad nemyslí vážně. Nemůžu ztratit panenství v pokoji, kam může kdykoliv někdo přijít. Uznávám, že je to tady sice romantické - pohodlná pohovka, teplo krbu a plameny svíček po stěnách, ale toto by vážně nešlo.

Fred asi zaznamená mou strnulost, protože se na mě nechápavě podívá a pozvedne zvědavě obočí.

"Nelíbí se ti snad něco?" zeptá se.