Neblázni! (Fred Weasley) ✔

13. část- Špatné chvíle

Ben mě přirazí ke stěně a přitiskne se celým tělem k tomu mému. Vplete mi ruce do vlasů a zakloní mou hlavu, aby měl k mým rtům lepší přístup.

Já mám mezitím v hlavě kompletně vymeteno a v zorném poli mi běhají jednorožci. Nemám sílu na to přemýšlet.

Jakmile mi ale vklouzne jazykem do úst, vytrhne mě to z tranzu a vší silou se do něho chystám vrazit. V tu chvíli se ale rozrazí dveře a do místnosti vběhne rozesmátá Maddie.

"Kdopak se nám to tady zlil? Prý ses válel po ze-" zarazí se když ode mě Ben rychle uskočí.

Chvilku si nás němě prohlíží a skáče mezi námi pohledem. 

Ben je udýchaný a má zarudlé tváře. Já mám naopak vykulené oči a rozcuchané vlasy.

Ve zkratce: musíme být úplně jasní.

Mé nejlepší kamarádce zmizí veškerá barva z obličeje, rychle se otočí, vyběhne ven z ložnice a práskne za sebou dveřmi.

Hruď se mi sevře ještě víc. 

ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne

"Co to do ní vjelo?" zeptá se nechápavě Ben.

Zaúpím a svezu se k podlaze. To jsou kluci vážně tak slepí, že naprosto ignorují fakt, že se někomu líbí a radši s vrhají na všechny okolo? Vjedu si rukama do už tak rozcuchaných vlasů a snažím se přemýšlet. Hlavou mi ale víří milion myšlenek a nemůžu se rozhodnout, co dělat dál.

Po několika minutách se odhodlám a zvednu se ze země. Hlava se mi motá a málem se neudržím na nohou, přesto se ale vydám k východu, tady zůstat nemůžu.

"Kam jdeš?" zeptá se můj kamarád nechápavě a chytne mě za ruku, aby mi v odchodu zabránil.

Pohledem ulpím na našich propletených prstech, chvilku na ně jen zírám a potom mu ruku vyškubnu.

"Musím jít najít Maddie." zachroptím a otočím se zpátky ke dveřím.

"Zůstaň tady se mnou, Max, vždyť Mad je v pohodě. Nic se nestalo asi byla jen překvapená." 

Překvapená byla rozhodně pomyslím si a zakroutím hlavou.

"Co jsi to provedl, Bene?" upřu na něj pohled a on zmateně zamrká.

"Jak to myslíš?" zeptá se a nakrčí čelo.

"Dala  jsem ti najevo že chci, abys mě políbil?" zoufale vyhrknu a zkousnu si ret.

"Myslel jsem-" začne, ale já ho přeruším.

"Já nejsem ta, co je do tebe zamilovaná, přemýšlej nad tím prosím." povzdechnu si a vydám se na chodbu. Tentokrát už mě naštěstí nezastaví. 

Srdce mi zběsile buší a já nevím, co si počít. Proč mě Ben políbil? A proč mi nikdy nedošlo, že mě chce políbit? Připadám si jako pitomec. To mi to nemohlo dojít dřív?

Maddie nás viděla, jak se líbáme. Teda spíš, jak mě líbá Ben a já strnule civím dopředu. V té tmě to ale asi nebylo poznat. 

Jak jsem to mohla nechat zajít tak daleko? Měla jsem ho odstrčit hned ve chvíli, kdy se ke mně začal přibližovat. Ne, měla jsem ho nechat válet se pod tím stolem a nic z tohoto by se nikdy nestalo... Kdybych aspoň nestála jak tvrdý y a nějak zareagovala. Potom by nás nemusela Maddie takto najít a já bych jí to jen zítra v klidu řekla a vysvětlila.

Seběhla jsem schody do společenské místnosti, kde to pořád ještě žilo. Hudba mi bila hlasitě do uší a hlavu mi tlumil alkoholový odér, který se táhl všude kolem mě. 

Maddie. Musím jít za ní, problesklo mi hlavou.

Začala jsem se rozhlížet kolem sebe v marné snaze ji najít. V prostoru přede mnou se mačkaly desítky zpocených těl a dál než na pár metrů jsem nedohlédla. Maddie měří sotva něco přes metr a půl, nemám šanci ji vidět.

Přesto jsem se protlačila k pohovkám a snažila se vyhledat její tvář. Zrak mi ale padl na něco, čemu bych se mnohem radši vyvarovala.

Na křesle seděl Fred, teda aspoň jsem to odhadovala podle zrzavé kštice a bílého, teď už zmačkaného trička. 

Ve výhledu na něj mi totiž bránila Jessie, která mu trůnila na klíně a ruce s temně rudými nehty měla zamotané v jeho vlasech. 

Ani on ale nezahálel. Dlaněmi jí přejížděl po stehnech a dostával se nebezpečně blízko k lemu těsných třpytivých šatů, které měla na sobě. 

Evidentně byli příliš pohlceni sami sebou, protože sem na ně zírala pěkných pár desítek vteřin a ani si mě nevšimli. Líbali se a já od nich nemohla odtrhnout zrak. Srdce se mi lámalo na milion kousků, a ačkoliv mezi mnou a  Fredem vlastně ani nic nebylo, nemohla jsem si pomoct a přišlo mi, jako by mě v tu chvíli zradil jako ještě nikdo před ním. 

Když už jsem ten pohled nemohla vydržet, rychle jsem se otočila, ve snaze dostat se od těch dvou co nejdál pryč. Jelikož bylo ve společenské místnosti ale narváno k prasknutí, okamžitě jsem vrazila do kluka za mnou.

Dotyčným byl Matthew z šestého ročníku, který se následně složil spolu se mnou k zemi. K mé smůle jsme s sebou vzali ale i konferenční stolek, který stál nedaleko, takže se i ten s hlasitým křup skácel na podlahu.

"Dávej pozor!" utrhl se na mě Matthew a postavil se zpátky na nohy.
"Pro-promiň." vyškrábala jsem se s koktáním nahoru celá rudá.

Matthewa naštěstí napadlo pomocí kouzla stolek opravit. Zároveň uklidil i nepořádek, který jsem ztropila, takže se o nás za chvilku už zase nikdo nezajímal.

Otočila jsem hlavu dozadu a pohledem se střetla s Fredem. Rty měl narudlé a hlavu stočenou do nepřirozeného úhlu, aby na mě přes Jessie na jeho klíně vůbec viděl.

Super, pomyslela jsem si. Aspoň teď mám tvou pozornost.

Ušklíbla jsem se té myšlence a odtrhla od něj pohled. Nechtěla jsem vidět, jak budou pokračovat dál a vážně jsem už chtěla být pryč. Ideálně doma u táty, ve svém pokoji. Zkrátka někde daleko odtud.

Jelikož jsem ale neměla moc na výběr, mou nejlepší možností byla ložnice v kolejním pokoji. Propletla jsem se mezi všemi účastníky večírku, kteří postávali pořád všude okolo, vyběhla schody a potichu otevřela dveře. Toto bylo poslední místo, kde jsem doufala, že zastihnu svoji kamarádku.

A opravdu, její postel měla zatažené závěsy a před pelestí se válely očividně ve spěchu zuté boty.

"Maddie." zašeptala jsem a nejistě došla k nočnímu stolku mezi našimi postelemi. Posadila jsem se na svou matraci a čekala na odpověď. 

Té jsem se bohužel ani po patnácti minutách čekání nedočkala, takže jsem své snahy vzdala a zašla do koupelny. Umyla jsem si obličej a učesala vlasy. To mě aspoň na chvíli rozptýlilo od tíživých myšlenek. Nemohla jsem uvěřit, kolik se toho za jeden jediný večer semlelo.

Fred se mnou tančil a řekl mi, že jsem krásná. Ben mě políbil. A asi jsem ztratila nejlepší kamarádku.

Doufala jsem, že se to mezi mnou a Mad zase nějak uklidní a budu mít možnost jí všechno vysvětlit. Říct jí, že bych Bena nikdy nepolíbila, když vím, jaké k němu sama chová city. 

V těchto myšlenkách jsem i usnula.