Neblázni! (Fred Weasley) ✔

31. část- Vánoce

Ani nevím jak a je tady 24. prosince. 

V Bradavicích zůstává přes vánoční svátky většinou jen minimum studentů, ale letos je to kvůli zimnímu plesu úplně jinak. Společenská místnost Nebelvíru je přecpaná lidmi, kteří si zmiňovanou akci nechtějí nechat ujít. 

Volno od školy tedy trávím s kamarády hlavně u Bena v ložnici. On se do té naší totiž kvůli pravidlům školy nemá možnost dostat. 

Hrajeme kouzelnické šachy, pojídáme sladkosti a užíváme si sváteční atmosféru. U Bena v pokoji jsme zalezlí většinu našeho volného času a ven chodíme dá se říct jen pro jídlo, nebo když potřebujeme do koupelny. Pro mě je to zároveň naprosto ideální úkryt, protože se nemusím vídat příliš často s Fredem.

Setkání s ním se pořád snažím vyhnout. Potřebuju si v hlavě urovnat, jak to celé vyřešit. Nemůžu se s tím klukem dál bavit a stýkat, pokud k němu cítím něco víc. Zároveň si ale ani nemůžu pomoct. 

Myslím na něho téměř neustále. Na ukradené chvíle a momenty, které jsme spolu strávili. Na všechny tajné polibky a doteky, které jsme si vyměnili. Konverzace a vtípky, které mě vždycky zahřály u srdce. To všechno je ale teď jedno.

Pro mě to totiž, jak jsem zjistila, znamenalo mnohem víc. A to je špatné. Musím si uvědomit, že ta zamilovanost, kterou cítím každičkou částečkou svého bytí, je jednostranná. Pokud se od ní neodprostím a budu lpět na tomto pocitu, nikdy se neposunu dál. 

Vím, co musím udělat, aby mi bylo líp. Musím si s Fredem promluvit a ukončit dohodu, která neměla nikdy existovat. Už tehdy v šatně mi bylo jasné, že je to špatný nápad, ale nepřipouštěla jsem si to. Přehlížela jsem realitu a namlouvala si, že čas, který s tím zrzkem trávím je něčím víc, než doopravdy byl.

"Nad čím prosimtě přemýšlíš?" vytrhne mě z myšlenek Maddie. "Úplně cítím, jak se ti kouří z hlavy." zasměje se vlastnímu vtipu.

Ben se na mě starostlivě podívá a pokývá hlavou. "Tentokrát odporovat nemůžu, Maddie má výjimečně pravdu." ušklíbne se.

Povzdechnu si a přitáhnu si svetr blíž k tělu. "Asi bych si měla promluvit s Fredem." dostanu ze sebe po chvilce.

Moji kamarádi si vymění pohled. Po několika vteřinách ulpí zpátky na mně.

"Myslíš, že jsi na to připravená?" zeptá se mě opatrně Maddie.

"Upřímně, myslím, že na to nebudu připravená nikdy. Ale udělat to musím, jinak se z toho zblázním." poposednu si a zamračím se do dlaní.

"Ale nech to až po Vánocích." usměje se jemně Ben.

Je mi jasné, že nechce, abych si kazila svátky, ale přesto mě to trošku namíchne. To nechápe, jak je to pro mě důležité? 

Nakonec s ním ale souhlasím, protože potřebuju stejně ještě čas, abych si promyslela, co všechno mu řeknu.

"Teda, musím ale říct, že jsem rád za Edvina. Kdyby tě nepozval, musel bych se ještě rozhodovat kterou z vás dvou tam vzít." zasměje se můj kamarád a obě nás obejme.

"Teda, to zní, jako kdybych na tebe zbyla." urazí se Maddie a praští ho přes ruku.

"To rozhodně ne, byla jsi s Max moje možnost číslo jedna." zazubí se na ni.

Po událostech ve Velké síni Ben ihned pozval na ples Maddie. Ta zářila štěstím a samozřejmě jeho nabídku přijala. Byla jsem za ně ráda, ale teď jsem se musela vážně zamyslet nad tím, jak by to asi dopadlo, kdyby se Edvin neobjevil.