Začátek školy byl jako studená sprcha, která nás probudila ze sna. Po klidně prožitých svátcích se na nás učitelé slétli jak supi na nevinnou kořist a naplánovali tolik testů a zkoušení, že se v tom skoro nikdo nevyznal. Nezbýval tedy čas na nic jiného.
Navíc se mně a mým kamarádům blížily zkoušky NKÚ a pomalu ale jistě se nám krátil čas na přípravu. Začínala jsem panikařit víc než kdy jindy a snažila se soustředit a uložit si do hlavy z každé hodiny co nejvíce informaci, které by se mi mohly hodit.
"Myslíš, že budeme mít alespoň chvilku volna o víkendu?" povzdechne si zmučeně Maddie, když se loudáme z hodiny starodávných run.
"Pochybuju, už teď musíme napsat to pojednání do lektvarů a kouzelných formulí, a to není ještě ani pátek." odpovím a sama se začínám smiřovat s dalším ztraceným víkendem.
"Tak jaká byla hodina?" ozve se vedle nás Ben, který doběhne z věštění.
Skloní se k mojí kamarádce a políbí ji na tvář. Propletou si prsty a jakoby nic pokračují k Velké síni na oběd.
Ačkoliv jsou spolu ti dva už víc jak týden, nějak si na to pořád nemůžu zvyknout. Když je vidím spolu, je to jako pěst do oka, něco úplně nového a neznámého. Nejsem si tak úplně jistá, jak se v jejich přítomnosti chovat. Většinu času si přijdu jako páté kolo u vozu, takže jsem ráda, když se od nich můžu vzdálit a trávit nějaký ten čas sama.
Na druhou stranu jsou pro sebe jako stvoření. Nedovedu vysvětlit, jak je možné, že ve mně jejich vztah vyvolává tak protichůdné pocity, ale zkrátka to tak je.
Rozumí si jako nikdo jiný a vzájemně se doplňují. Ben naši blonďatou kamarádku nějakým způsobem usměrňuje a Maddie ho zase nutí dělat rozhodnutí, která by ho běžně ani nenapadla.
Největší novinkou je asi to že se odhodlal stát lékouzelníkem. Po celou dobu, co ho znám, básní o svém vysněném povolání. Mohl by zachraňovat lidské životy, potýkat se s problémy druhých a nacházet řešení, která by ostatním zjednodušila život.
Když si ale pár let zpátky uvědomil, že by se musel výrazně zlepšit v lektvarech, aby ho profesor Snape vůbec přijmul na seminář na OVCE do dalších ročníků, jeho počáteční nadšení ho opustilo.
Jak to tak ale vypadá, vztah s Maddie mu výrazně zvedl sebedůvěru a nyní leží od rána do večera v učebnicích a snaží se dohnat to, co za uplynulé roky zameškal. Doteď úplně nechápu, jak ho ta holka mohla za tak krátkou dobu donutit dělat pro svou budoucnost něco víc.
Docela ho obdivuju, já se totiž pořád nerozhodla, čemu se chci po škole věnovat. Nezbývá mi nic jiného, než doufat, že na to ještě časem přijdu.
"Jaký máš plány dneska odpoledne?" zeptá se mě zvesela Ben.
Mám z něho ale takový pocit, že mi pozornosti moc nevěnuje. Pohled totiž pořád upírá na svou vyvolenou a zamilovaně se usmívá.
Zakroutím nad jeho chováním hlavou. Nakonec mi to ale přece jen nevadí. Konečně vypadají šťastně a jejich vztah klape tak, jak má.
"Asi půjdu do knihovny, potřebuju sehnat nějaký materiály k těm lektvarům." pokrčím rameny a modlím se, aby se mi to vážně povedlo. Nechala jsem ten úkol na poslední chvílí a mám trošku strach, že už budou všechny kvalitní materiály rozpůjčované.
"Nechcete s tím už u Merlina oba přestat? Pořád se jen učíte a já si potom připadám hrozně." zanadává Maddie a zakoulí očima. "Aspoň jeden den si můžete dát pohov a na školu nemyslet."
ČTEŠ
Neblázni! (Fred Weasley) ✔
Fanfiction"Když jste jen kamarádi." zachrčí a přitiskne se svým tělem na moje. "Tím pádem můžu asi udělat toto." zamumlá a natlačí mě na stěnu domu, který stojí za mnou. Vezme mou hlavu do dlaní a políbí mě. Dřív jsem o tom četla jen v románech, ale teď se mi...
