Když se přiblíží desátá večer, začínám pociťovat nervozitu. Sakra, vždyť vůbec netuším, co se ode mě teď bude očekávat!
Ben mi tvrdil, že nemá ponětí, o co se jedná. Jelikož je ale asi nejhorší lhář, kterého znám, bylo mi hned jasný, že to přede mnou jen úmyslně zatajil.
Povzdechla jsem si. Neměla jsem páru, co bych si měla vzít na sebe. Nakonec jsem se rozhodla, že zvolím něco pohodlnějšího a natáhla jsem si tepláky a šedou mikinu s kapucí.
Vydala jsem se s předstihem několika minut do společenské místnosti a nervozitou si začala hryzat ret. Když jsem nakoukla dovnitř, na pohovkách seděla už většina týmu, čekalo se jenom na mě a Harryho.
Posadila jsem se vedle Bena a přejela všechny pohledem.
Katie seděla v křesle u krbu a na pohovce naproti nám se rozvalovala dvojčata, mezi kterými seděla i Jessie, která si něco špitala s Fredem.
Zabolelo mě u srdce. Co že to říkal pár hodin zpátky George? Že už se oba moc dobře znají?
Za pár minut už se k nám připojil i Harry a posadil se na pohovku vedle mě.
"Když už jsme všichni," ujala se slova Katie "myslím, že je čas přesunout se dál." pověděla nám tajnůstkářky a vyměnila si s ostatními pohled.
Fajn, evidentně jsem tady jediná nezasvědcená já.
Ben se začal zvedat zpátky na nohy, takže jsem ho napodobila a stoupla si vedle něj.
Všichni se vydali směrem k portrétu Buclaté dámy a já se na moment zasekla.
"Jdeme na chodbu?" zeptala jsem se trošku zaraženě.
Po večerce museli zůstávat všichni na své koleji- ideálně ve svém pokoji a spát. Po chodbách jinak hlídal školník Filch se svou mourovatou kočkou paní Norrisovou a každému, kdo by toto pravidlo porušil by mile rád napařil školní trest.
"A mnohem dál, Livingstonová" zazubil se na mě Fred a strkal mě do rámu dveří.
Když jsme se ocitli v setmělé chodbě, nikdo ani nedutal a všichni jsme se co nejtišeji vydali směrem k východu. Začala jsem být zvědavá, co to má všechno znamenat a kam máme vlastně namířeno.
Po chvilce už jsme dýchali chladný noční vzduch a dostali jsme se až k famfrpálovému hřišti. Zamířili jsme do šatny a posedali si na lavečky.
"Takže," svolala si klid Katie a upřela na nás pohled. "Jelikož mezi sebou máme dvě nové členky-" usmála se na mě a Jessie
"-musíme je mezi sebou řádně uvítat. Všichni už to znáte, takže se můžeme dát do toho."
Pozdvyhla jsem obočí a byla snad ještě víc mimo než před chvilkou. Jestli to teda vůbec bylo možný.
Nakonec se ale ukázalo, že to jejich přivítání je ve skutečnosti něco jako výslech a sled úkolů.
Obě jsme musely odpovědět na otázky ohledně toho, proč jsme se přihlásily do týmu, od kdy se famfrpálu věnujeme a jaký tým máme nejradši.
Postupně otázky ale nabývaly na intenzitě a byly čím dál víc osobní.
Nebylo mi úplně příjemně z pocitu, že tady nahlas mluvím o smrti mamky a o svých vztazích s kamarády. Ostatní nám toho o sobě ale začali taky prozrazovat víc a řekla bych, že nás to stmelilo všechny dohromady, což byl asi účel. Přece jen, každý sehraný tým by měl být nalazený na stejnou vlnu.
Když už se blížila půlnoc, Katie nám oznámila, že už chybí pouze poslední část "rituálu", než se z nás stanou oficiální členky nebelvírského famfrpálového týmu. Došla k nejbližší skříňce a vrátila se s prázdnou lahví máslového ležáku.
"Tak jo, holky, toto je trochu dětinský, ale zvládli to všichni, takže vy budete muset taky." hodila po nás významným pohledem a zastříhala obočím.
"Budete si muset zahrát jedno kolo flašky o pusu. Zaobaleně řečeno- vyjádříte tím "spojení" s naším týmem."
Tak jo, to je teda hodně dětinský, to jsem musela uznat i já. Podívala jsem se na ostatní kolem sebe a začala se smát. Všichni se tvářili smrtelně vážně a nedávali najevo žádné námitky, proti tomuto stupidnímu pravidlu.
"To si děláte srandu." prostě jsem oznámila Benovi, který seděl vedle mě.
"Bohužel, Max." pousmál se na mě zpátky.
Jako první roztočila lahev Jessie. Hrdlo padlo přímo naproti ní, kde seděla Katie.
"Ale ale, dámy." výskl George.
Holky pokročily rameny a natáhly se k sobě. Daly si rychlou pusu a zasloužily si tím potlesk celého týmu.
"Dobře, dobře, už dost!" smála se Katie. "Teď ještě Max, ať můžeme zpátky na kolej."
Začaly se mi potit dlaně. Abych byla upřímná, moc zkušeností s líbáním jsem neměla. Přesněji.. neměla jsem vůbec žádnou. Nejdál jsem se dostala s Edvinem a to jsme se jen drželi za ruce.
Bezva, první pusu dostanu v zapocené šatně uprostřed noci.
Natáhla jsem se a uchopila lahev jednou rukou. Co nejvíc jsem ji roztočila a čekala na svůj rozsudek.
-Lili <3
ČTEŠ
Neblázni! (Fred Weasley) ✔
Fanfiction"Když jste jen kamarádi." zachrčí a přitiskne se svým tělem na moje. "Tím pádem můžu asi udělat toto." zamumlá a natlačí mě na stěnu domu, který stojí za mnou. Vezme mou hlavu do dlaní a políbí mě. Dřív jsem o tom četla jen v románech, ale teď se mi...
