Neblázni! (Fred Weasley) ✔

72. část- Dopis

Už se raději ani nepozastavuju nad tím, že jsem uvězněná u Freda v obětí a smířím se s tím, že to tak zkrátka je.

Ani nevím, proč pořád zůstáváme v učebně, kam se může Filch kdykoliv vrátit. Trest totiž stejně nebereme na vědomí a pouze se tiskneme k sobě, v zoufalé snaze udržet kouzlo této chvíle o něco déle.

Fred mě rukama svírá kolem zad a bradu si opírá o moje čelo, takže mám možnost zavrtat se hlavou do látky jeho košile. Cítím jeho prsty, kterými pomalu zkoumá moji kůži pod tričkem a vychutnávám si pocity, které mi to navozuje.

Cítím se uvolněně a příjemně, ale co je nejdůležitější - šťastně.

Po dlouhé době mám totiž klidnou mysl a endorfiny, které cítím až u kořínků vlasů mě nutí culit se jako poblázněná.

Přesně to taky ostatně jsem, no ne?

Zblázněná do kluka, který je teď tak blízko, že můžu vdechovat omamující vůni a vnímat pravidelný tlukot jeho srdce. A to jsou pro mé smysly tak fascinující podněty, že nemám sebemenší šanci jim odolat.

Trošku se od něj proto odtáhnu a stoupnu si na špičky, abych mu viděla do očí. Fascinovaně si ho prohlížím a obdivuju každý sebemenší detail jeho tváře.

Pihy, jemné vrásky i ostře řezaný profil jsou pro mě jako to nejhezčí pohlazení po duši. Přejedu rukou po jeho čelisti, ale nakonec to nevydržím a stáhnu si jeho hlavu o něco níž, abych mohla ještě naposledy ochutnat jeho rty.

Potřebuju poslední ujištění a vzpomínku, kterou si budu moct přehrávat v hlavě, až to celé skončí.

Fred se mému pohybu podvolí a rukama mě pevně chytí kolem pasu, čímž moje tělo nepatrně zakloní. Instinktivně mu obmotám ruce kolem krku, abych nespadla a snažím se neztratit dech, když se jeho rty začnou v pomalém tempu opět pohybovat proti mým. 

Líbá mě vášnivě a majetnicky, což mi rozproudí krev v žilách ještě o něco víc. Jednou rukou mu proto zajedu do vlasů, což u něj vyvolá reakci v podobě zamručení do mých úst.

Ten zvuk mě nabudí natolik, že si troufnu stisknout jeho spodní ret mezi zuby a nehty mu zarýt do krku.

Cítím, jak se začne do polibku usmívat, což mě přinutí propadnout té uvolněné reakci taky.

"Jsi dokonalá." zamumlá mi do kůže na krku, kde zanechá ještě mokré stopy polibků.

Při tom posledním pokožku pod čelistí stiskne o něco víc, takže ucítím nepatrný tlak a je mi hned jasné, že tam budu mít za pár hodin vzpomínku, které se jen tak nezbavím.

"Abys na mě nezapomněla." ušklíbne se a vytáhne mě zpátky do vzpřímené polohy.

Opřu si hlavu znovu o jeho hrudník a zhluboka vdechnu do plic čerstvý vzduch. I ten je ovšem prosycený jeho přítomností, takže mi to proti malátnosti, kterou on samotný způsobuje mému uvažování, příliš nepomůže.

Nevím, co bych mu na to řekla, takže raději dál mlčím a čekám, než se můj dech vrátí do normálu. Abych se alespoň trošku zabavila, chytnu ho za ruce a začnu si s ním proplétat prsty.

A je to možná divné, ale teprve to mi pomůže uklidnit se natolik, abych byla schopná podívat se mu znovu do očí.

Zakloním hlavu a odhodlám se upřít na něj pohled.

Hned si všimnu jeho napuchlých rtů, rozčepýřených vlasů a zčervenalých tváří. A je mi jasné, že vypadám nejspíš úplně stejně.

"Frede, já.." začnu, ale v tu chvíli mě zarazí nerovnost na jeho zápěstí. Přejedu po ní prsty radši ještě jednou, abych si ověřila, že jsem se pouze nespletla, a potom znovu upřu pohled na naše propletené ruce.