Neblázni! (Fred Weasley) ✔

27. část- Novinky

U Maddie v posteli zůstaneme všichni tři až do brzkého rána. Povídáme si a sdělujeme všechno, co jsme za ty dva měsíce propásli. Je to jako kdybychom se nikdy nepohádali a všechno bylo při starém. Toto jsme byli zkrátka my. Nerozdělitelná trojka. Ať se děje cokoliv, stejně se k sobě vždycky vrátíme.

Když jsme dořešili téma "blbec Matthew", vyjasnili jsme si, co se vlastně stalo na té zpropadené párty, kde se to všechno tak pokazilo. Udobřili jsme se a vzájemně si odpustili.

Ben zmizel v mezičase na záchod a Maddie mi řekla ještě jednu podstatnou část, kterou před ním zmiňovat nechtěla.

"Měla jsem pocit, jako kdybys mě zradila." povzdechne si moje kamarádka.

"Vždyť jsem ti říkala, že o nic nešlo. Ben se jenom opil a pro mě to nic neznamenalo." namítnu.

"To sice jo. Ale asi jsem se bála. Co když k tobě cítí přece jen něco víc? To mě hrozně bolelo a vzpomněla jsem si na to kdykoliv jsem tě viděla." zamračí se promne si oči.

"A teď už je teda všechno v pohodě?" zeptám se jí s nadějí v hlase.

"Stejně bez vás nedokážu být." dloubne do mě Mad a usměje se.

***

Nastane prosinec a na bradavických pozemcích se objeví první sníh. Drobné vločky se snáší k zemi téměř bez ustání, takže za nedlouho už jsou závěje sněhu úplně všude. Po škole se šíří euforie z blížících se Vánoc a i učitelé už jsou trošku shovívavější, než tomu bylo do teď. 

Je zrovna čtvrtek odpoledne, když se v doprovodu Maddie a Bena procházím po školních pozemcích. Brodíme se sněhem a povídáme si. 

"Věděli jste, že bude ples?" zeptá se nás s pozdvyženým obočím Mad.

"Fakt? To jsem netušil." poškrábe se Ben na zátylku. "Vždyť v Bradavicích nikdy žádnej ples nebyl, nebo jo?" nechápe.

"Slyšela jsem, že je to kvůli Turnaji. Údajně je to "tradice"." naznačí ve vzduchu uvozovky. Jelikož má ale nasazené palčáky, celé to vypadá spíš komicky. 

Páni, ples. To zní zajímavě. V Bradavicích opravdu žádné společenské události nebyly zvykem. Vždycky jsem to nechápala, protože na školách, které navštěvují moji příbuzní z taťkovy strany, se plesy a nejrůznější akce braly jako samozřejmost. 

Blížíme se k jezeru, když mě do zad něco uhodí. Zmateně se otočím a všimnu si několika postav, které běží směrem k nám. V rukou mají uplácané zásoby sněhových koulí a nelítostně jimi míří proti naší neozbrojené skupince.

"Co to má být?" zanadává Ben a vyhne se těsně úderu.

Sehnu se rychle k zemi a snažím se v tom zmatku rozpoznat útočníky. Po chvilce je mi hned jasné, o koho se jedná. Dotyční nemají typické bradavické hábity, ani kolejní šály. Namísto toho jsou obtěžkáni huňatými kožichy a na hlavách mají naražené beranice.

"Ti kruvalští zmetci!" zanadává Maddie, která si asi taky spojí indicie dohromady.

Využiju toho, že jsem na zemi a uválím si nějaké koule do zásoby. Co nejrychleji se zase zvednu a namířím proti přibližující se skupince. Trefím se dvakrát, ale zbytek mé munice skončí bohužel zase v závějích.

"Sakra." zanadávám, když mě koule zasáhne do břicha.

"Je jich moc!" vykřikne Ben a snaží se trefit co nejvíc kruvalských.

"Mám nápad!" zavolá najednou Maddie. "Všichni k zemi!" zavelí.

S Benem ji poslechneme a skrčíme se. Ona zůstane stát nohama pevně na zemi a zamumlá si pod nosem nějaké mně neznámé zaklínadlo. Země se začne třást a cítím, že se stane něco velkolepého. A opravdu, o několik vteřin později se směrem ke kruvalským sesune menší lavina sněhu. Všichni z nich ztratí balanc a zakřičí. Většinu zahrne sníh až po hlavu, takže je na ně teď značně komický pohled.