Neblázni! (Fred Weasley) ✔

22. část- Frustrace a smích

"Nemůže nás přece ignorovat navěky!" prohlásí v polovině listopadu Ben a rozhodí rukama do vzduchu.

"Kdo si myslí, že je? Nějaká lady z vyšší šlechty, nebo co?" 

Na obranu mého kamaráda. Zrovna jsme seděli v knihovně a připravovali se na zítřejší test z dějin čar a kouzel. Drtili jsme se historii anglických kouzelníků 14. století, takže se asi nechal trošku unést a vžil se do probírané látky.

"Asi ji to dost ranilo, Bene." pokrčím rameny a snažím se soustředit na text před sebou.

"Je to už víc než měsíc." zamručí a sedne si zpátky na svou židli.

"Kdybys držel svůj jazyk za zuby - a to doslova - bylo by všechno jako dřív." bubnuju tužkou do stolu a přeříkávám si důležité letopočty.

"To už jsme vážně znovu u toho?" povzdechne a zajede si rukama do tmavých vlasů.

"Měl by ses ostříhat." poznamenám skepticky.

"To ty taky." vyplázne na mě jazyk a polemizuje dál. "Tomu  duchovi snad přeskočilo. Jak se mám toto do zítřka asi naučit?" zeptá se, ale logicky odpověď ani neočekává.

Raději před ním nezmiňuju fakt, že o termínu testu víme už dva týdny.

***

Když později toho dne sedím ve společenské místnosti, stále ještě zahrabaná v poznámkách z hodin dějin čar a kouzel, někdo si za mnou přisedne.

"Jessie." vzhlédnu k ní a pozvednu obočí.

Od incidentu v šatně, kdy mě varovala před Fredem, jsme se nijak zvlášť už nebavily. Její rada a doporučení mě tehdy poměrně překvapili. Nikdy jsme nebyly zvlášť velké kamarádky a po tom, co se dala dohromady s Fredem, jsme k sobě, řekla bych vzájemně, cítily spíš nepřátelství.

"Nebudu chodit kolem horké kaše." dostane ze sebe rychle a rozhlédne se po místnosti, snad jestli nás náhodou někdo neslyší.

"Všimla jsem si, že máš něco z Fredem." vychrlí. 

Trošku mi poklesne brada. Jak si toho mohla všimnout? Vždyť nás neměl šanci nikdo vidět! Čas spolu skoro netrávíme, a když ano, je to většinou během famfrpálových tréninků, kdy je to nevyhnutelné. Ústa zase rychle zavřu.

"Nekoukej tak na mě." zakoulí očima. "Nejsem slepá. Vždyť se na sebe pořád díváte, jako kdybyste po sobě plánovali v další vteřině skočit." 

"A to jsi mi přišla říct toto?" nechápavě se na ni podívám.

"Vlastně jsem se tě přišla na něco zeptat." přizná barvu. "Proč se do toho pouštíš?" zeptá se mě. "Určitě ti řekl to, co každé. Nechce se vázat. Jen nechápu, proč zrovna ty," podívá se mi zpříma do očí. "o něco takovýho stojíš. Tipovala bych tě spíš na typ holky, co chce vážnej vztah." dokončí.

Chvilku se na sebe díváme a já se snažím utřídit svoje myšlenky. Takže tím pádem i Jessie byla jenom "na oko". Nechápu to, proč nedokáže ten zrzek s nikým být? Proč se tolik bojí někomu naplno odevzdat?

"Nejsme spolu." řeknu jí popravdě. "Nevím, co mezi námi je, ale není to to samý, co bylo mezi váma." kousnu se do rtu a doufám, že jsem se jí tímto prohlášením příliš nedotkla.

Ona si ale jen povzdychne a zakroutí nade mnou hlavou. "Jenom si pamatuj, že to stejný jsem říkala holce, která s ním byla přede mnou, i já. A takto to dopadlo." ukáže mezi nás. "Hodně štěstí, ale nemysli si, že ho změníš." pousměje se na mě a odejde pryč.