Neblázni! (Fred Weasley) ✔

9. část- Jiskření

Po několika vteřinách se lahev zastavila. Zatajila jsem dech a zvedla hlavu.

Hrdlo ukazovalo na Fredovu nohu. Zčervenaly mi tváře a s panikou jsem se podívala na Bena.

Ten usilovně zíral na zem před sebou a zdálo se, že je v šoku zrovna jako já.
Bylo mu jasný, že to bude moje první pusa.

Během pár vteřin mi hlavou stihlo prolétnout tisíc myšlenek, ale žádná nedávala sebemenší smysl. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem se dostala do této bizarní situace.

Svou první pusu dostanu od Freda. Od Freda Weasleyho, do kterého jsme zakoukaná už několik let.

Sice jasně, nebude to úplně za situace, jakou jsem si vždycky představovala, ale i tak.

Políbíme se.

Potřepala jsem hlavou a podívala se Fredovi do očí.

Ten už na mě upíral pohled a v očích mu jiskřilo. Usmál se na mě a olízl si rty. Pomalu se zvedl a došel až ke mně, aby jsme k sobě měli blíž.

Srdce se mi rozbušilo rychleji a přestala jsem vnímat svět kolem nás.

"Tak jdeme na to, Livingstonová." pošeptal pár vteřin před tím, než se naše rty setkaly.

Okamžitě jsem ucítila brnění až v konečcích prstů a tělem mi projel záchvěv elektřiny. Fredovy rty se líným tempem pohybovaly proti mým a ačkoliv to pro mě bylo poprvé, jako bych intuitivně věděla, co dělat. Byl to omamující pocit. Vnímala jsem jen tu radost- ty ohňostroje, jak moje rty reagovaly na ty jeho.

Fred se po chvilce do polibku začal usmívat a následně jsme se od sebe odtrhli.

Oba jsme zrychleně oddechovali a nespouštěli ze sebe zrak.

Potom se ale začali projevovat i všichni okolo a znovu se tleskalo a povykovalo, takže jsem se studem sklopila hlavu.

Tváře jsem měla pořád rozpálené a cítila motýly v břiše.

Když jsem se odhodlala podívat zase nahoru, už si mě naštěstí nikdo moc nevšímal. Ostatní se pomalu zvedali ze svých míst.

Jenom Ben na mě upřel pohled a kroutil nad událostmi hlavou.

***

Cestou k hradu jsme se snažili být zase potichu, ale je pravda, že už nám to moc dobře nešlo. Všichni jsme byli v náladě a užívali si chvilkové volnosti z porušení pravidel.

"Tak se ti splnil tak trochu sen, no ne?" zasmál se Ben a šťouchl mě do paže.

Pokrčila jsem rameny a musela se pousmát. Je pravda, že na Weasleyovi jsem si myslela už hodně dlouho. Vždycky to ale bylo spíš takový poblouznění malé holky, než nějaká silná emoce.

Ale když jsem se teď líbala s Fredem, bylo v tom něco víc. Cítila jsem mezi námi energii, jako bysme byli propojení už dlouho.

"Jenom si o sobě moc nemysli, kdyby nebylo toho stupidního pravidla, pusu bys od něj v životě nedostala." vrazila do mě Jessie. Zpražila mě pohledem a utíkala se připojit zpátky k dvojčatům.

Trošku mě to zarazilo, protože na mě vždycky působila kamarádsky a mile. Zamilovanost ale evidentně dokáže hodně.

***

Během následujících týdnů se nic moc nedělo. V hodinách už se přestaly brát ohledy na to, že jsme se vrátili z prázdnin a učitelé nás začali zavalovat domácími úkoly. Jelikož jsem měla v hlavě z předešlých událostí poměrně zmatek, ani mi to tolik nevadilo. Mohla jsem se soustředit na něco jiného a svoje problémy odsunout do pozadí.

Začaly bývat už i pravidelné famfrpálové tréninky, kde jsme se snažili zapracovat na strategii a celkově se zkoordinovat, abychom měli co největší šanci získat famfrpálový pohár na konci dalšího školního roku. Kvůli Turnaji tří kouzelníků se totiž neplánovaly klasické zápasy mezi kolejními družstvy, ale protože jsme do toho byli všichni zapálení, nechtěli jsme si nechat uniknout možnost hrát pro zábavu i během tohoto roku.

Na trénincích jsem se vídala s celým týmem, což znamená, že jsem víc času začala trávit i s Fredem a Georgem. Od začleňovacího rituálu jsem se v jejich společnosti cítila už téměř normálně a nedělala si tolik hlavu ohledně maličkostí. Jak mi říkal Ben na začátku roku- jsou to ostatně taky lidi.

Když jsem se ale ocitla sama s Fredem, začala jsem myslet na tu noc, kdy jsme se políbili a vzpomínat na tu elektřinu, která byla mezi námi. A kterou jsem vlastně cítila pořád. Něco tam zkrátka bylo. Něco, co jsem nedokázala popsat a vlastně jsem ani pořádně nevěděla, jestli se mi to jen zdá a představuju si to ve svojí hlavě, nebo jestli to cítí i on. 

Většinu volného času jsem trávila s Maddie a Benem. Když jsme se spolu zrovna neučili, hráli jsme kouzelnické šachy nebo řachavého Petra.

Maddie se mě mimo jiné taky neustále snažila zatáhnout do svého plánu, jak svést Bena. Ukázalo se totiž, že to s ním opravdu myslí vážně a nebyl to pouze nějaký chvilkový zkrat v její hlavě. Nevěděla jsem, jak bych jí měla poradit, protože jsem vlastně ani nikdy nepostřehla, že by on sám o nějakou dívku zájem projevil. Ona mi ale neustále tvrdila a dušovala se, že ona ho dostane a budou spolu žít šťastně až do smrti. Nebrala jsem jí to.

Začátkem října taky došlo ke slavnému vyhlášení šampiónů za jednotlivé školy, kteří se budou účastnit Turnaje tří kouzelníků. Velkým překvapením byl pro všechny fakt, že za Bradavice se zúčastní her rovnou dva šampioni. A to jeden, kterému nebylo ještě ani sedmnáct- a tím pádem nemohl vhodit své jméno do poháru. Samozřejmě tou anomálií nebyl nikdo jiný než Harry Potter. 

Pro Harryho to znamenalo, že musel veškerý svůj volný čas a energii investovat do Turnaje a na famfrpál už mu v harmonogramu nezbývalo moc místa. No a tak se i stalo, že slavného nebelvírského chytače bylo potřeba nahradit.

Nikdo se do tohoto obtížného úkolu moc nehrnul. Výjimkou ale byla moje nejlepší kamarádka, která si usmyslela, že by tím mohla zapůsobit na Bena. 

Maddie se opravdu přihlásila o místo chytače. Ačkoliv neměla moc zkušeností- téměř žádnou, kdyby jsme chtěli být přesní- pozici v týmu získala. Asi to bylo hlavně díky tomu, že bylo všem jasné, že další rok, kdy už na tom bude záležet se Harry vrátí.

Jednoho říjnového večera jsme tedy na trénink vyrazili už ve třech- já, Ben a nově i Maddie. Ta kolem nás nadšeně poskakovala a nakrucovala se ve svém zbrusu novém kolejním hábitu.

Musela jsem se smát, když jsem viděla, jak je nadšená, že patří do týmu.

"Abys ale něco předvedla i na hřišti." odfrkl si Ben, který se líným krokem táhl pár metrů za námi.

Posledních několik dnů byl poměrně nabručený. Osobně jsem si myslela že se mu nezamlouvá představa jeho kamarádky jakožto nové chytačky. Ben byl totiž odjakživa až příliš soutěživý a v Maddie viděl slabinu našeho týmu. Asi nemusím vysvětlovat, že mu úplně nezáleželo na tom, že letos k žádnému "oficiálnímu" zápasu nedojde.

Maddie se zamračila a probodla ho pohledem. "To si piš, že předvedu. Zlatou chytnu během chvilky." ušklíbla se na něj a dál nadšeně poskakovala směrem k hřišti.

Předpokládám, že jsem nebyla jediná, kdo byl zvědavý, jak toto celé ještě dopadne.

- Lili <3