Neblázni! (Fred Weasley) ✔

64. část- Zpátky

Nástupiště devět a tři čtvrtě bylo nacpané k prasknutí, takže jsem se jen stěží dostala ke dveřím vlaku. Po chvilce boje se mi to nicméně úspěšně podařilo a já mohla obsadit první volné kupé, na které jsem narazila.

Usadila jsem se na sedačku u okna a čekala, dokud mě nenajdou moji nejlepší kamarádi.

Pořád jsem měla v hlavě Jesssieyno podivné chování a nemohla jsem se zbavit pocitu, že se za jejím prapodivným a úskočným jednáním skrývá něco, co přede mnou chce ututlat.

"Tady jsi!" rozrazí dveře moje blonďatá kamarádka a vpadne do stísněného prostoru kupé. 

Ihned v závěsu vejde i Ben, takže už jsme kompletní. Kdo totiž ví, jestli se k nám Jessie připojí, nebo plánuje cestu se svými spolužáky. A i když jsme se na tom mohly domluvit, nepřišlo mi vhodné se ptát, když byla v restauraci tak málo sdílná.

Zabere ještě nějakou dobu, než se dá Bradavický expres do pohybu, ale jakmile se tak stane a hluk v uličkách se o něco ztiší, můžeme se začít bavit víc i mezi sebou.

Dozvím se například to, že se Maddie seznámila s Benovými rodiči, což bylo podle jejích vlastních slov zpočátku značně rozpačité. Ve výsledku to ale dobře dopadlo a začali si dokonce i navzájem tykat.

"A jak ses měla v létě ty?" zeptá se mě se zájmem moje kamarádka.

"Já.. přečetla jsem fakt hodně knížek." zasměju se nervózně.

"Nemůžeš žít jenom v těch svejch milostnejch románech!" zakroutí hlavou Maddie a dá si ruku pod bradu." Tvůj život je dostatečně zajímavej na to, aby si takovej napsala, tak toho využij a zkus trochu žít." mrkne na mě.

"Po tom, co se stalo minulej školní rok, se plánuju větším dramatům vyhýbat. Ty knížky jsou podle mě perfektní alternativa, jak si toho dopřát bez zbytečných komplikací." usměju se potěšena reakcí, kterou moje slova v její tváři vyvolají.

"To je ta největší blbost, jakou jsi kdy vypustila z pusy." zamračí se na mě.

"Nech ji být. Pokud to znamená, že se bude letos naplno věnovat famfrpálu, za mě je všechno v pořádku." začne hájit moje slova Ben.

Jeho přítelkyně si ho vražedně sjede pohledem. "Ty jsi doopravdy idiot, Bene, řekl ti to už někdo?" zeptá se ho naprosto vážně.

Vyprsknu smíchy a pobaveně sleduju hádku těch dvou.

"Uvědomuješ si ale doufám, že má tvoje teorie jednu zásadní trhlinu?" usměje se nakonec vítězně Maddie.

Ben jenom pozvedne obočí, připraven její námitku ihned vyvrátit.

"Pokud se nemýlím, tak máte v týmu hlavní milostný zájem Max a tím pádem se famfrpálu rozhodně naplno věnovat nebude." vypálí přesvědčeně.

Ben chvilku těká pohledem mezi námi dvěma a zřejmě se snaží vymyslet, jak by měl správně argumentovat.

Nakonec to ale vzdá a jen přidušeně vydechne. "Fajn, vyhrála jsi." 

"No dovol! Trošku mi důvěřuj, ne?" obořím se na něj.

Oba moji kamarádi se ušklíbnou, ale nijak na moje slova nereagují. Založím si proto uraženě paže na prsou a pohled upřu z okna.

Hlavou mi ovšem běží otázka, jestli nemají přece jen pravdu.

***

Je poměrně nezvyk být po dvou měsících zase ve škole. Místnosti a lidé jsou sice pořád víceméně stejní, ale od minulého roku je znát změna atmosféry, která se z uvolněné a přátelské, přehoupla v cizí a odtažitou.