Neblázni! (Fred Weasley) ✔

80. část- Fred III.

"A v takovým případě.. nemůžeme být spolu."

Maxina slova byla jako facka, kterou jsem už dlouho potřeboval. Vytrhla mě z pseudoreality, ve které jsem už nějaký ten pátek pobýval, a vhodila mě zpátky do kolotoče, ve kterém jsme my dva posledních pár měsíců uvízli.

Abych byl upřímný, už od začátku jsem tak nějak vnitřně tušil, že to s ní bude jiné. Ani nevím proč, ale její osobnost a zkrátka ona celá mě už od první chvíle čímsi zaujala.

Vypadala jako nevinná holka, která touží jen po zábavě a povyražení, které bych jí já mohl nabídnout. Když jsem ji ale začal poznávat víc, uvědomil jsem si, že v tom bude něco jiného. 

Dívala se na mě jako na někoho, kdo si zaslouží všechno na světě. Říkala mi věci, které by od ostatních vyzněly jen jako prázdné fráze bez významu. Z jejích úst ale všechny tyto věty působily tak správně, že jsem se jim jen zdráhal uvěřit.

A moje srdce se na ni po nějaké době uplo.

Zrychlilo svůj tep pokaždé, když vstoupila do místnosti a naopak se na pár vteřin zastavilo, jakmile mi věnovala sebemenší úsměv.

Zpočátku jsem ani nepostřehl změnu. Když jsem si to ale uvědomil, bylo už příliš pozdě a já cítil, že je něco špatně. Takto mi nikdy s nikým jiným nebylo a to mě upřímně děsilo.

Byl jsem zvyklý trávit noci bez závazků. Věděl jsem, co od těch holek můžu očekávat. Byly tady ty, které ode mě chtěly sex, aby se mohly pochlubit kamarádkám - to byla ještě ta lepší možnost. Neměl jsem jim to nijak za zlé, protože zneužívání nebylo rozhodně jednostranné. Nehledal jsem vztah a tato povyražení mi nabízela ideální příležitost, jak si užít bez zbytečných keců a chození kolem horké kaše.

Druhou částí mých úletů, která byla díky bohu o něco méně početná, byly holky, které se do mě zamilovaly. Věřily, že mě dokáží napravit a já budu jejich princ na bílém koni. Nikdy jsem jim nic nesliboval, ale zároveň jsem se je ani nesnažil odradit, když se na mě vrhaly jako na poslední tričko ve výprodeji.

Věděl jsem, že je moje jednání špatné, sobecké a pitomé. Zároveň jsem si ale nedokázal pomoct. Samy se mi nabízely a věděly, do čeho jdou. Proč bych je měl odrazovat, když mohly očekávat výsledek?

Jakmile jsem ovšem poznal Max, cosi uvnitř mě mi bránilo v tom, udělat podobný postup i s ní. Viděl jsem na ní, co ke mně cítí. Uvědomoval jsem si, že spadá do kategorie holek, které nechtějí úlet na jednu noc. A zároveň jsem cítil, že doufá, že právě ona bude tou, která mě napraví a změní.

A i když to zní bláznivě a nelogicky, ve výsledku se jí skutečně stala.

Už tehdy jsem totiž nedokázal předstírat, že jsem někým jiným. Běžně bych jí namluvil žvásty, které by mi pravděpodobně zajistily snadný přístup k jejímu srdci mnohem dřív.

Já ovšem otálel a kdykoliv se začalo schylovat k něčemu většímu, couvl jsem zpátky.

Viděl jsem v ní totiž kamarádku, která mi byla až příliš drahá na to, abych jí něco takového udělal. Snažil jsem se ji varovat a odehnat, dokud byla ještě příležitost. Doufal jsem, že si uvědomí, že jí za to nestojím a vezme nohy na ramena, dokud je ještě čas.

Ona ale vytrvávala a dávala mi naději, že je na světě přece jen někdo, s kým bych mohl být šťastný. 

A potom už to bylo zkrátka jasné. Dostala se mi do hlavy a já se nedokázal držet zpátky. Nezvládal jsem představu toho, že by snad mohla být s někým jiným. Na to mi na ní příliš záleželo.