Další večer se chvilku před desátou vypravím na astronomickou věž. Natáhnu na sebe svetr a tlustý kabát, protože mi je jasné, že teplo tam rozhodně nebude. Doteď mi moc nedocházelo, proč Fred vybral k naší schůzce zrovna toto místo. To ho nenapadlo, že tam umrzneme?
Ve společenské místnosti je relativně plno, takže se nikdo příliš nepozastavuje nad tím, proč odcházím ven. Když procházím chodbami, dávám si dobrý pozor, abych do ničeho nevrazila. Nechtěla bych na sebe strhnout příliš pozornosti. Filchova kočka následovaná svým páníčkem by u mě totiž byla hned.
Vystoupám nekonečné schody a ocitnu se na vrcholku věže. Sednu si na lavičku. Po chvilce z ní ale hned vyskočím.
Ta je ale ledová!
Než tedy dorazí můj smluvený doprovod, popocházím bezcílně tam a zpátky kolem zábradlí.
Po několika minutách se kolem mě zezadu obtočí ruce a já nadskočím leknutím.
"To mi nemůžeš dělat!" vykřiknu vzápětí.
"Ať bych udělal cokoliv, tak by ses mě lekla. Objetí mi přišlo jako nejlepší možnost." pokrčí Fred zlehka rameny a usměje se. "Vypadáš zamyšleně."
"To taky jsem! Nechápu proč jsme se měli v takové zimě sejít zrovna na astronomické věži." rozhodím rukama, abych demonstrovala chlad okolo nás.
Fred nade mnou protočí oči a vytáhne hůlku. Zašeptá nějaké mně neznámé zaklínadlo a kolem nás se objeví průhledná bublina. Netuším, co teď udělal, ale hned je mi tepleji, jako kdyby sem zima z venku už neměla přístup.
"Zavři pusu." dloubne do mě zrzek, když si všimne mého údivu.
"To kouzlo mě musíš naučit." prohlásím fascinovaně a zírám na neviditelný štít.
"To si ještě rozmyslím," opáčí. "potom bys sem mohla chodit i s někým jiným než se mnou."
"Ty se bojíš, že by někdo mohl nahradit tvé místo? To je sladký." zamrkám na něj nevinně.
Mou poznámku radši ignoruje a posadí se na lavičku u stěny. Když se ho ale pokusím následovat, dřevo je pořád neskutečně studené.
"Jak na tom můžeš sedět?" nechápu. Vždyť je tam pořád vidět tající sníh!
"Taky by sis měla sednout." zvedne koutky. "Můžeš klidně na mě."
"A myslíš, že bys mě unesl?" zeptám se ho škádlivě.
"V tom už myslím praxi máme." prohlásí sebevědomě.
Když si vzpomenu na naše dostaveníčko na chodbě, zrůžoví mi lehce tváře. Tehdy mě to ani nenapadlo, soustředila jsem se na trošku jiné věci.
"Tak pojď." natáhne ke mně ruku a přitáhne si mě blíž.
Opatrně mu omotám ruce kolem krku a nohy si položím obkročmo kolem jeho zad.
"To není vůbec špatný." zamumlá a pohladí mě po tváři.
Rukou na mém obličeji chvilku setrvá a potom si mě za zátylek přitáhne blíž. Naše rty se spojí v polibku. Ihned se mi tělem rozlije teplo a cítím se uvolněnější. Fred mě hladí ve vlasech. Jeho ruce se s jednotlivými prameny různě zaplétají, přidržuje si mě tak blízko u sebe, asi abych mu neutekla.
Zrzek polibek trošku prohloubí a naše jazyky se spojí. Elektřina mezi námi je hmatatelná, ale přesto je tato chvíle něčím zvláštní. Nelíbáme se s takovým chtíčem jako obvykle. Teď je to spíš pomalé a jemné. Cítím ale mnohem víc lásky a porozumění, což se mi moc líbí.
ČTEŠ
Neblázni! (Fred Weasley) ✔
Fanfiction"Když jste jen kamarádi." zachrčí a přitiskne se svým tělem na moje. "Tím pádem můžu asi udělat toto." zamumlá a natlačí mě na stěnu domu, který stojí za mnou. Vezme mou hlavu do dlaní a políbí mě. Dřív jsem o tom četla jen v románech, ale teď se mi...
