Neblázni! (Fred Weasley) ✔

77. část- Musí vám to zatraceně slušet

Po nějaké době se mi povede vyškrábat na nohy a i když jsou jako z rosolu, došourám se až do společenské místnosti, kde zapadnu do nejbližšího křesla.

Jsem si naprosto vědomá toho, že aktuálně vypadám jako nějaká postava z hororu. Rozházené vlasy, ubrečené zarudlé tváře a skelné oči, ze kterých se mi překvapivě stále kutálí slzy.

Přitáhnu si kolena pod bradu a ignoruju zvědavý pohled nějaké třeťačky, která na mě ukazuje svým kamarádkám. 

Klidně ať se na mě dívá celý vesmír. Je mi to jedno.

Snažím se uklidnit svůj nepravidelný dech, který mě nutí vydávat příšerné chrčivé zvuky a zavřu oči, abych alespoň na chvilku zapomněla na vnější svět, kvůli kterému si uvědomuju svoje zklamání víc a víc.

Moje myšlenky kloužou někde mezi depresí a smířením a jsem tak unavená, že po několika minutách zírání do stěny, ztratím pojem o čase a propadnu se do spánku.

Zdá se mi spousta snů, které se překřikují a mísí v jeden neuspořádaný celek, který nedává sebemenší smysl. 

Jakmile se ale probudím, pamatuju si jediné.

Ústřižky pravdy, které mi moje podvědomí naservírovalo během spánku, mi složí dohromady zcela jasný a očividný obrázek, který jsem z nějakého důvodu rozluštila až teď.

Jessie není s Isakem, nikdy s ním nebyla.

Celou tu dobu to byl Edvin.

***

Když se totiž zamyslím nad všemi těmi situacemi, kdy jsme se s Maddie snažily vykoumat objekt jejího zájmu, který před námi skrývala, nikdy jsme nad touto možností ani neuvažovaly.

V potaz jsme braly především Isaka, který nám na místo neznámé v rovnici perfektně zapadal. Byl v Příčné ulici ten den, kdy jsem narazila na Jessie, byl dokonce i v Prasinkách u jejího stolu. Byl to ideální pan tajemný, kterého mohla skrývat jako svoje proklaté tajemství.

Ovšem, jak už Maddie mnohokrát podotkla, proč by před námi Isaka skrývala? Neměla sebemenší potřebu.

Z toho důvodu Ben z legrace často nadhodil i Georgovo jméno. Tuto teorii jsme ovšem mohly svým způsobem vyvrátit. Fredovo mladší dvojče bylo stále na škole a tím pádem jsme nenápadně pozorovaly, jak se k němu Jessie chová.

Hledaly jsme letmé dotyky, skryté úsměvy, ale třeba i podobnou řeč těla či gestikulaci. 

Nic tam ale nebylo. Sice se spolu vzájemně bavili, ale jejich konverzace probíhala na kamarádské úrovni, která nám připadala zcela neprůstřelná. Kdo by chtěl taky chodit s dvojčetem svého bývalého?

Jak se ovšem zdá, měly jsme být chytřejší. Jak nás proboha mohl nenapadnout Edvin?

Za minulý školní rok se s ním Jessie bavila poměrně dost a koncem června dokonce přiznala, že se jí někdo líbí. Odcházela kdykoliv se dal černovlasý kluk do řeči se mnou a pokud si dobře pamatuju, na rozlučkovém večírku se opila tak moc, že jsme ji museli odtáhnout na pokoj skoro v bezvědomí. 

Jaká náhoda, že se to stalo v ten stejný večer, jako náš nezdařený polibek.

Jessie psala zároveň dopis někomu, kdo pracuje v knihkupectví. A i když je to místo, kde jsem viděla Isaka, kdo tvrdí, že tam nemůžou brigádničit oba?

Přece jen spolu bydlí a dávalo by celkem smysl, že si sháněli práci na stejných místech.

V hlavě se mi vynoří i vzpomínky na naše dostaveníčko v Prasinkách a vybavím si jejich úskočné jednání, kdy se Isak neustále otáčel za sebe, jako kdyby někoho hledal. Oba dva byli nesví a po několika minutách se vytratili. A jak mi teď dojde, zřejmě k nim jeden člověk přibyl.