Sunshine | HP

20.

Cass se postavila tak, aby je měla oba na očích. Za jejími zády byla jen cihlová zeď a ta krysa, která právě brala nohy na ramena. Dobře děláš holka, problesklo jí hlavou, taky bych měla. 

Oba si je změřila pohledem. Zatím tam jen stáli a zabraňovali jí v útěku. Oba to byli muži podle postavy a jeden z nich byl obrovský. 

Cítila jak jí ruce zaplavuje její Diferální síla. Její oblíbený živel byla voda. Všimla si kanálu kousek od jednoho z mužů. 

Ucítila jak jí někdo naráží do stěny její mysli. Stiskla pěsti pevněji. Hezký pokus, chlapče.

,,Slyšel jsem, že se po mě sháníš, Sunshine," ozval se posměšně ten obr. Jeho hlas byl chraplavý. Měla chuť mu urvat hlavu už jen za to označení, co použil. 

Přimhouřila na muže oči ,,Tak co kdyby sis strh tu směšnou kapuci ať si můžeme pokecat z očí do očí," zasyčela na něj Cass. Pořád periferně kontrovala muže na druhé straně, ale on tam jenom znuděně stál jako obranná zeď.

Obr se zasmál. Ten děsivý šepot se nesl uličkou až Cass znechuceně nakrčila noc ,,Víš měla by jsi dávat větší pozor komu věříš, Cassiopeio Victorie Delacroix."

Jak znal ten parchant její druhé jméno? Ptala se na něj jen dvou lidí. Marcuse a té dívky. Který z ní ji práskl? Když pomyslela na Marcuse, píchlo ji u srdce. Byl to její dlouho letý přítel. To by neudělal. Navíc Marcus byl věčný pohodář a dobrák. Byl to ten poslední člověk, který by se nechal ukecat k nějakému stupidnímu převratu. Zamyslela se nad tou dívkou. Bylo to normální osmnáctiletá dívka, která po škole začala pracovat v Lékárně než si najde nějaké pořádné kouzelnické povolání. Nebylo na ní nic divného až na...

Byla Diferál. Jako tihle muži. Jako lidé, co mizeli. 

,,Katy nám dala echo hned, co jsi odešla," řekl jako by tušil, co se jí hodí hlavou a pak si strhnul kápi. Opravdu to byl on. Zrzavý děsivý muž s tetováním vrány na krku. 

,,Víte proč jsme tady, slečno Delacroix?" zeptal se a přišel k ní o krok blíž. To samé muž na druhé straně. 

Mohla by se přemístit pryč. Stačila by vteřina a byla by pryč a v bezpečí, ale potřebovala odpovědi. Potřebovala nějaké vodítko. I za cenu toho, že poteče krev. A spíš poteče ta její než jejich. 

,,Ne, ale ty mi to určitě řekneš," ušklíbla se a založila si ruce na hrudi. Nesmí dát nijak najevo strach.

,,Tohle je varování," řekl s pohledem upřeným do jejích očí. Jeho oči byli na živo ještě ledovější. Vypadali jako mráz. Jako příslib ostré dýky vražené do žeber. Jako zrůdný požitek z bolesti druhých ,,Nestrkej ten svůj rozkošný nosánek do věcí, do kterých ti nic není." 

V ten moment se na ni vrhnul. V jeho ruce se opravdu zaleskla ocel. Mířil ji na paži. 

Cass rychle uhnula a máchla rukou. Z kanálu vystřelil proud vody a narazil do muže stojícího opodál. Zrzek se na ní krutě usmál. Cass okamžitě sáhla po dýce na stehně a hodila. Zrzek jí pomocí větru odhodil na stěnu. 

Muž zasažený vodou se pořád nepohnul. Nebyl tady, aby bojoval. Cass ho proto vypustila z hlavy a zaměřila se na zrzka před sebou. Vytáhla druhou dýku, kterou měla. 

,,Preferuješ ocel před kouzly," zazubil se ,,Za normálních okolností by ses mi líbila." 

,,Tak to mě vážně těší," zavrčela a vrhla se mu nožem na noze. Muž jí kopl do paže a vrazil jí loktem do žaludku. Cass zalapala po dechu. Stihla se otočit a zasadit mu ránu do čelisti.