Sunshine | HP

27.

,,Dostala jsi od Lea dopis?" zeptal se Tim a opřel se bokem o manželčin stůl. Nyx celý den nepromluvila. Tim viděl jak jí v hlavě šrotují kolečka a ona vymýšlí jak z téhle situace nejlépe vybruslit. Zvažovala všechny rizika a všechny možné scénáře. Měl pocit, že je od rána ještě bělejší než normálně. 

Věděl, že se za tím nic neříkajícím výrazem skrývá strach. Sám neměl tušení jak z téhle situace ven. Nedivil se jí, že se bojí. Byl důvod se bát a ona byla taky jen člověk. Byli naprosto v háji. 

Nyx mu ukázala list papíru položený na stole. 

,,Ptá se, co má dělat?" Leo měl svoje pokyny. Nyx o prázdninách vymodelovala řešení každé situace, která be mohla nastat a všechny je Leovi podrobně interpretovala. Tim si je všechny pamatoval. Přišla mu logická a nejlepší jen ta nejdrastičtější možnost. Ta kterou vyhranili pro případ nejvyšší nouze. 

,,Je jen otázka času, kdy zakročí. Všechno je v těch deníkách," Nyx pořád neodpovídala. Věděl, že to nechce udělat. Ale musela. 

,,Nyx," oslovil ji jemně. Nyx si povzdechla. Vzala do ruky brk a kus pergamenu. Napsala na ni krátkou odpověď a pak list nadepsala Leovým jménem. 

,,Udělala jsi to?" přikývla ,,To je dobře. Možná by jsi sama-"

,,Neuteču," řekla tvrdě drsným hlasem. Tim to věděl už předtím než to řekla. Měl jen pocit, že by jí to měl připomenout. Měl o ni strach. Někdo jí šel po krku. Měla by se někde schovat než tady sedět a prakticky si malovat na obličej terč. Jenže taková jeho žena prostě byla. A on ji proto miloval. 

,,Pošli to, prosím," podala mu dopis ,,Co nejrychleji." 

Přikývl a vydal se pro tu nejrychlejší sovu, co zde na Ministerstvu mohl najít. 

*****

Zpráva z novin byla účinnější než všechen ten kofein, co do sebe u snídaně nalila. Na spánek prakticky zapomněla potom, co si přečetla v novinách. Strach byl účinný prostředek proti únavě. 

Celé bylinkářství měla jako v mlze. Nedokázala si vybavit, co dělali, protože celou dobu tajně pod lavicí zběsile pročítala knihu o Nočním spáči. Kay se na nic neptal. Stínil ji před profesorem svým tělem a všechno, co měli za úkol udělat, udělal i za ni. Aurora byla zoufalá. Pořád si v hlavě opakovala. 

Lektvar je po dobu jedné hodiny zahřívat na přesně 113 stupňů

Jak to má jako udělat?! Jak donutit plamen hřát na určitý stupeň? A po celou hodinu, sakra! A pak ten zbytek. Tohle prostě...

Aurora nahlas zaúpěla a praštila tou pitomou knihou do opěradla židle. Jakoby z ní chtěla ty informace vymlátit. Několik lidí v nebelvírské společenské místnosti se za ní otočilo. Založila si ruce na hrudi a zadívala se na oheň v krbu. 

Jak tě jde zkrotit? Řekni mi to!

Nic. Jen vesele zaplápolal. Ten parchant si z ní snad utahoval. Musel si pohled na její zoufalé utrpení nesmírně užívat. 

Abych na tebe nevylila korbel vody. Pak uvidíme, kdo se bude smát.

Plameny se lehce stáhli. Zakroutila hlavou a zabořila se tělem hluboko do křesla. 

,,Proč je tady taková zima?" zanaříkala Lynx naproti ní. Seděla v křesle zabalená až po hlavu do deky a drkotala zuby ,,Nemá oheň jen tak čirou náhodou hřát?" 

Aurora se uchechtla. Byla tady zima. Věž byla vysoko mezi mraky a ten malý chcípák v krbu, co si říkal oheň, občas nedokázal prohřát celou místnost.