Sunshine | HP

11.

,,Jak jde život?" zeptala se zvesela Cass, když vstoupila do kanceláře druhého Náměstka Ministryně Kouzel. Už se na přátele hrozně těšila. Neviděla je pomalu celé léto, kdy byla na různých cestách. 

Jako obvykle byla kancelář zaplněná od shora až dolů knihami a všemožnými dokumenty. Pomalu se tady nedalo hnout. Jediné, co se do kanceláře ještě vešlo, byl stůl, dvě křesla a maximálně tři lidi. Momentálně měli plno. 

Zpoza kupy papírů na stole na Cass vykoukla modrá hlava s obrovským úsměvem. Oči mu vesele zajiskřili, když se setkal s jejím pohledem.

,,Skvěle. Co ty Cass?"

,,No, výborně," zabručel druhý hlas za stolem. Cass se dostala až ke stolu, o který se opřela bokem. Konečně viděla i na posledního obyvatele této kanceláře - vlastně vlastníka této kanceláře.

,,Co tu chceš?" zeptal se nevrle a založil si ruce na hrudi. Teddy protočil oči a dal mu ruku na rameno. Druhý Náměstek Ministryně Kouzel - Tylere Beket - nebyl moc mírumilovné stvoření a všichni tady to věděli. Kmotřence její matky si nechtěl nikdo znepřátelit a naštvat. Přesně proto si ho Nyx vybrala. Vždycky dokončil svou práci a nikdo ani nepípl. Na druhou stranu jeho přítel - Teddy Lupin - byl podobně usměvavé stvoření jako Cass. Byli pozoruhodná dvojice, ale fungovali spolu výborně. A výborně taky fungovali jako její nejlepší přátelé.

,,Máme úkol," usmála se spiklenecky ,,Dvojčata mají nějakou práci a máma chce ať prošetříme další zmizení." 

Brunet si povzdechl a odložil dokument, který zrovna pročítal. Měl na sobě zase jednu z těch jeho módních drahých košil v tmavě zelené barvě s leštěnými knoflíky a parádně padnoucí béžové chino kalhoty. 

Prohrábl si vlasy a postavil se. Teddy se zatvářil spokojeně. 

Na rozdíl od své drahé polovičky nebyl tak vyparáděný. Byl oblečen jako Cass s dost podobnou koženou bundou. Ta byla pro bystrozory něco jako stejnokroj.

Teddy byl svým ohozem připraven na jakoukoli práci v terénu, kterou tak miloval. Vůbec ho, jako Tylera, nebavilo posedávání v kanceláři v hromadě papírů. Ani Cass to nebavilo. Nebavilo ji sedět na zadku a pročítat dokumenty a její matka byla stejně mnohem radši, když byla někde v terénu.

Popadli kabáty z věšáku a zastrčili si hůlky do kapes. Tyler si sebou vzal brašnu s čistými papíry a pery kvůli poznámkám a věnoval Cass další rozmrzelí pohled.

,,Kam vyrážíme?" zeptal se Teddy nedočkavě.

,,Alžírsko," mrkla na ně a oba muži se zarazili.

,,Děláš si srandu, že jo?" ptal se opatrně Teddy a trochu se mu klepal hlas. Měla podobnou reakci, když jí to její matka sdělila. Neměla ani až tak starost o sebe, ale o ty dva chudáky, které bude muset vláčet sebou. Obzvlášť toho jednoho mrzutého, který v terénu moc často nepracoval.

,,Ani trošinku," usmála se a chytla je za ruku.

*****

Alžír byl překrásné pobřežní město. Celé se ladilo do bílých barev a za ním bylo vidět průzračně modré moře. Dýchala z něj historie a všude byli překrásné zdobené domky. Působilo na ni ospalým dojmem. Tohle město by ji naprosto uchvátilo, kdyby z něj neměla takový strach. 

Přemístila je do ulice, ve které se nacházelo zmiňované místo činu. Hned jak dopadli na zem, se skrčili do stínu postranní uličky. Ulicí šli zrovna dva muži a o něčem si povídali.

Cass překvapilo jak tu vše působí tak čistě a sofistikovaně. Bílé omítky, čistý chodník a květiny za oknem. 

,,Měli jsme se převléknout, aby jsme mezi ně zapadli," sykl Tyler ,,Takhle hned poznají, že jsme turisti." Tyler si vždycky přede všemi hrál na drsňáka, kterého nic nerozhází, ale teď na něm byl patrný strach. Zatínal čelist i pěsti a hlas se mu lehounce klepal. Cass si všimla jak drtí Teddyho ruku ve své.