,,Tvůj výcvik se blíží ke konci," začal jejich hodinu Hao.
,,To fakt? Nekecáš? To pak budu moct konečně odejít?" zeptala se překvapeně. Přeli se v ní dva pocity. Jeden byl čistě sobecký. Na ostrově bylo překrásně a byla tu v bezpečí. Taky si tu udělal přátelé a nechtěla je opouštět. Ming, Cleo a...a Hao. Trochu jí otřásla představa, že by ho opustila. Nechápala proč. Haa pořád mohla sotva nazývat přítelem, ale byli na dobré cestě. Rozuměl jí. Věděl jak se cítí. Nějaká její část ho měla zatraceně ráda.
Druhá část už se nemohla dočkat až odsud odejde. Má povinnosti. Lidi, kteří potřebují pomoct a spoléhají na ni. Chtěla za nimi. Za svou rodinou.
,,No, zas tak se neraduj. Tohle je nejtěžší část tvého výcviku," Hao si založil ruce v bok a prohlédl si ji. Jakoby odhadoval jestli to zvládne ,,Je to řez."
Aurora moc dobře věděla, co je řez. Její matka ho uměla. Ukazovala jim jen jednou, co přesně to znamená. Měli zrovna lekci. Ona, Cass a Roy. Nyx jim vysvětlovala rozdíl mezi nimi jako Diferáli a jí jako Nightmare. Řez byl právě jeden z nich. Až by se projevila Cassina ''moc'', Nyx by ji všechno tohle samostatně naučila. No, to se jaksi nestalo. Auroře připadal řez hrozně hustý. Trochu jí i záviděla, že to ona dělat nemůže. Jejím švihnutím dvou rukou přesekla jabloň v jejich zahradě. Zoya se pak na její matku zlobila, protože zbytečně zabila strom, na kterém by na podzim uzrála jablka, ze kterých chtěla dělat štrůdl. Z useknutého stromu se po řezu temně kouřilo. Její matka poznamenala, že to může být neskutečně užitečná věc, ale opak byl pravdou. Řez byl hrozně náročný, protože vyžadoval obrovské množství magie a neskutečné soustředění, aby jste ho poslali správným směrem. Stačilo, aby se jí trochu klepali ruce a místo stromu mohl být na půl někdo z nich. Nakonec Nyx prohlásila, že je ráda, že to nikdy z nich neumí. Byli by prý hrozbou pro okolní svět.
No, a tady byla.
Měla se naučit řez.
Byla z toho trochu nervózní. Po těch letech z toho už opravdu měla respekt. To kouzlo bylo hrozně zajímavé, ale už chápala všechna rizika a proč to Hao nazval nejtěžší částí. Protože to opravdu byla nejtěžší část.
,,Hele," napadlo ji najednou ,,Kde si vůbec k těmhle věcem přišel? Řež? To umí jen máma."
,,Tvoje máma tady mému otce nechala osnovu, co tě bude třeba naučit až přijde tvůj čas a kdy tě budeme moct pustit, že je tvůj výcvik u konce." Přikývla. Něco takového si myslela. To by nebyla její matka, aby nemyslela naprosto na všechno. Cítila se nervózně, když tam psala, aby ji naučili řez? Nebála se, že dává někomu tak nespolehlivému, jako je ona, moc velkou zodpovědnost? Sama sobě by nevěřila. Proto se to naučí perfektně a použije to jen v případě té nejvyšší nouze. Za tu dobu vyrostla. Chová se zodpovědně. A až se naučí řez tak zodpovědně odejde i do boje.
,,Fajn," tleskla ,,Tak jdeme na to. Jak mám začít?" Cítila jak se Hao nad jejím nadšením do práce ušklíbl.
,,No, dobře," posadil se na trávu a opřel se o strom. Pokynul jí ať si přisedne ,,Nejprve ti vysvětlím princip."
Přikývla.
,,Funguje to tak, že svoji moc soustředíš," zamyslel se ,,No řekněme do koule." Pomocí rukou ukázal kruh. Přikývla ,,Jakmile máš pocit, že je tam moci dost, tak prudce ruce rozhodíš, čímž způsobíš, že se ta koule jakoby splácne a vytvoří plochu. Ostrou plochu, kterou pošleš přímo před sebe. Je to jako házet před sebe neskutečně ostrý talíř, který má obrovskou rychlost a do čeho narazí, to přeřízne."
Dobře. Neznělo to úplně nejlehčeji a taky jako něco, co je stoprocentně ovladatelné. Měla z toho trochu strach. Co když rozsekne Haa? Pošle řez špatným směrem a prostě...ho rozpůlí? Začala mít divný pocit. Měla by se to vůbec učit? Byla si její matka jistá? Svoji moc ovládala skvěle. Bez tohohle by se nejspíš obešla. Proč to musí umět? Vypadalo to složitě. Možná se jí to ani nepovede. To ji odsud pak asi nepustí. Takže se to buď naučí nebo ostatní nechá na holičkách.

ČTEŠ
Sunshine | HP
Fanfiction- Znáš Auroru Delacroix? ~ Jo? - A máš ji rád? ~ Pfff, to je vtip? Jasně, že ne...počkej, to chceš jako říct, že někdo snad jo??? ***** Aurora je spratek. Jinak se popsat asi nedá. Žije si jako v pohádce, nic ji nechybí a ona se přesto k lidem chová...