Sunshine | HP

43.

Seděl úplně v zadní lavici a už hodinu poslouchal Addin fanatický výklad. Ta žena byla fakt děsivě divná. Sice jim jako jediná ze všech fyzicky neubližovala a neponižovala, ale zase byla šílená úplně jiným způsobem.

,,Kyrell Farrel byl obdařen božím darem. Brilantní myslí, která vytvořila nás. Boha už totiž nebavilo jak jsou kouzelníci arogantní a uzurpují si všechnu moc pro sebe. Proto nechal Kyrella, aby nás stvořil. Aby přišla éra nadlidí, kteří konečně budou právoplatně a spravedlivě vládnout světu!"

Spravedlivě? Co je spravedlivého na uzurpování si moci násilím a zabíjení těch, co se to nelíbí? Roy úplně nevěděl jestli tomuhle Aada opravdu věří nebo je jen skvělá herečka, která dřív nebo později přesvědčí je, aby tomu věřili. Ale pokud to byla ta první možnost, tak si byl Roy jistým, že se to dá vysvětlit jen jedním způsobem. Aada v dětství spadla ze schodů, praštila se do hlavy a způsobila si vážné a rozsáhle poškození mozku. Neléčitelný případ. 

,,Takhle to fungovalo už dříve. V pravěku velel ten, co měl největší klacek. Dnes vládne ten nejsilnější. A to jsme my. Všechno tohle nám náleží a jedině takhle bude lidstvu dobře."

Vyměnili si s Kilie přes uličku skeptický pohled. Sky na druhé straně vypadal naprosto znechuceně. 

,,Lidstvo bude vzkvétat jedině, když je my povedeme. Jenom my víme správnou cestu. Byli jsme k tomu vytvořeni. Pamatujte na to." v tu chvíli zazvonila na konec hodiny. Roy tiše úlevně zasténal.

,,Tak a je konec dnešní hodiny, má vyvolená děťátka," Roy pozvedl obočí ,,Příští hodinu si budeme podrobněji povídat o našem stvoření a Kyrellových pokusech. Mějte překrásný den." 

Poslala jim vzdušný polibek a její vlasy kolem ní zavlály. Působila jako lesní žínka z nějaké pohádky. Roy na ní ale neviděl pohádkového vůbec nic. Aada byla spíš případ pro cvokaře. 

Roy si sklidil věci ze stolu a naházel je do tašky. Inkoust, kterým si psal zápisky do sešitu se trošku rozmazal, ale bylo to fuk. Stejně to byli všechno bláboly. Čím míň si jich zapamatuje, tím líp pro jeho psychické zdraví. Bál se, že na konci roku tu místo všech studentů Diferálů, budou jenom chodící zombie Aady, kteří budou do stran vykřikovat, že jsou darem od boha a že jsou právoplatní vyvolení. Roy ale věděl, že Harry Potter je jen jeden a ten už vyvolený byl. Diferální moc rozhodně nebyla darem boha, ale fanatického psychopata, co si hrál na boha. Zahrával si s přirozeným chodem věcí a šeredně se mu to nevyplatilo. Ne nadarmo se říkalo: Pýcha předchází pád. 

A on spadnout teda nechtěl. 

Přehodil si tašku přes rameno a vrazil si ruce do kapes. Hrozně nerad se na ně díval. Dřív jeho nehty hráli všemi barvami a jeho pokožka zářila. Teď byli jeho ruce vybledlé a nudné stejně jako zbytek jeho vzhledu. Radši si je schovával v kapsách, aby je neměl na očích a nedostával ještě větší depresi než už měl.

Dříve se jeho svět skládal z barev, smíchu a ohňostrojů. Teď bylo všechno černobílé a depresivní. Nic nebylo zábavné ani pěkné. Život byl divně jednotvárný a i když mu jako Diferálovi nic nehrozilo, stejně si připadal nějak na hraně. Zatím stál pevně, ale občas se zakymácel, že se bál, že spadne. 

Strach.

Ten se stal další nedílnou součástí jeho života. A kymácení způsoboval on. Strach o svou rodinu a přátele. Strach z dalšího dne, další hodiny a minuty. Život už nebyl jako dřív. A Roye to ničilo. 

V kapse nahmatal papírek. Zarazil se. Nenápadně ho vyndal z kapsy a přečetl. 

Po hodině tam, kde dřív.