Sunshine | HP

6.

Podzim - 2020

Týden kocovin byl velice úspěšný. Roy je bral na nejrůznější místa od cirkusů přes taneční kabarety až po další šílené výstavy aktů. Tentokrát v ženském provedení, aby si i kluci užili. No, Aurora neměla požitek ani z jedné z výstav a Nicole s Lynx a Royem se bavili tím, že jejich vzhled číslovali od 1 po 10. Jako poslední opravdu došlo na Tranvestite show, které se Aurora tak obávala, ale nakonec si to užila. Byla sranda sledovat Roye v třpytivých stříbrných kalhotách, černém crop topu a zelené holčičí paruce jak se uprostřed představení postavil na podium mezi ostatní a zůstal tam až do konce představení. Roy sklidil obrovský aplaus a dokonce polibek od jednoho z účinkujících. 

Aurora pak opravdu litovala všech vypitých lahví, když jí v pondělí ráno zazvonil budík. Objíždělo se do Bradavic. Bylo jí špatně a potřebovala ještě tak dvě hodiny spánku. Kay v pokoji už samozřejmě nebyl. Kufr měl vzorně připravený u dveří a postel ustlanou. Aurora se převlékla do prvních černých riflí, co našla a které nebyli z minulého týdne špinavé a nesmrděli. Oblékla si první triko a pak obří vínovou mikinu a okamžitě si na hlavu narazila kapuci. Popadla tenisky, hůlku a vyrazila na snídani. 

Mimořádně byli na snídani úplně všichni. Dokonce i Kay se už vrátil z ranního běhu. Zavrtala ruce do kapes a posadila se ke stolu. Měla před sebou kopu jídla, ale neměla na nic chuť. Nalila si vodu do skleničky a tu po troškách usrkávala. Byla ráda, že v žaludku udrží alespoň to. 

Cass se na ni z druhé strany stolu mračila. 

,,Dej si svůj lektvar," její matka okamžitě zpozorněla.

,,Pravda, Aury. Nesmíš na to zapomínat," řekla vážně a Aurora se povzdechla.

,,Dám si ho před odjezdem. Mám ho nahoře," znuděně si podepřela rukou tvář a zadívala se někam do prázdna.

,,Neměla by jsi tolik pít," řekla Cass ,,Není to pro tebe dobré."

,,Super," odfrkla si Aurora ,,To říkej někomu, koho tvůj názor zajímá."

,,Já mám na to stejný názor," řekla s ledovým výrazem její matka ,,Můj názor tě taky nezajímá?"

Aurora se rychle narovnala a zatvářila se provinile. 

,,Děláte z komára velblouda. Měli jsme jen jednu skleničku. Že jo, Kayi?" strčila do Kaye tak prudce až mu zaskočil džus a rozkašlal se.

,,J-jo," řekla namáhavě mezi záchvatem kašle ,,J-jen...jed-jednu..." Aurora ho pořádně praštila do zad a on se konečně trochu uklidnil. Nyx ani Cass nevypadaly nějak přesvědčeně, ale nechaly to být. Aurora se radši vyhnula jejich pohledu, který ji propaloval až do morku kostí. Její matka obzvlášť uměla pohled, před kterým by uhnul každý. Vždycky nasadila ledový upřený pohled a člověk měl pocit, že mu její hluboké černé oči vidí až do duše. Aurora byla Diferál takže jí její matka nemohla číst myšlenky, ale při tomhle pohledu měla pocit, že vidí všechno. V tu chvíli by se přiznala i k tomu, co neudělala.

,,Tak co," tleskl vesele její otec ,,zamíříme na nástupiště?"

*****

Aurora seděla pohodlně usazená ve vlaku. Tohle bylo naposled, co jede do Bradavic. Poslední jízda vlakem z Londýna do magického světa její školy pro kouzelníky. Asi by měla být smutná. Většina sedmáků byla. Minimálně Lynx už brečela dvakrát a ostatní vypadali lehce v depresi, ale Aurora ne. Vlastně byla ráda. Už jen rok a má to konečně za sebou. Ještě rok úmorného šprtání, otravného vstávání na vyučování a ještě otravnějších spolužáků, kteří ji pozorují na každém jejím kroku. Už se nemohla dočkat konce. Bude úleva konečně začít život. Opravdový život, kde jen nesbíráš stupidní známky a tvoje hodnota jako člověka nezávisí na tom jak moc jsi mezi studenty populární. Dle tohoto měřítka byl Kay totiž bůh a ona bahno na něčí botě. Už ji to nebavilo a byla z toho unavení. Nemohla se dočkat konce.