Sunshine | HP

28.

Aurora tvrdě dopadla. Kolena se jí podlomila a ona se svalila do popela na dně krbu. Po dopadu se kolem ní zvedl prach. Zakuckala se a začala si máchat rukou před obličejem. Jednak, aby nevdechovala hnusný popel do nosu a jednak aby viděla kolem sebe. První, co uviděla byla menší knihovna přímo naproti ní. Rozhlédla se po celé místnosti. Vypadalo to jako pracovna. Nalevo byla řada oken, za kterými se nacházelo nějaké nádvoří. Pracovna měla červeně namalované stěny a černý nábytek. Pod okny se nacházela nízká pohovka s křesly a stolkem. Všude na stěnách byli police s nejrůznějšími předměty a nebo fotografie přírody. Všechno to na ni působilo tak nějak...čínsky. Na jedné z poliček si všimla figurky žluté mávající kočičky  a na druhé čínského zlatého draka s protáhlým tělem a dlouhými vousy. 

Otočila se napravo a uvědomila se, že v místnosti není sama. Zarazila se. Za pracovním stolem seděl příjemně vypadající muž s mírným úsměvem. Patrně ho musel pobavit její pád do popela a následný naprostý nezájem o zašpiněné oblečení a prach ve vlasech. 

Pomalu se zvedla a vystoupila z krbu. Muž měl stříbrem protkané tmavé vlasy a laskavé tmavé oči. Na sobě červený kabát se zlatými knoflíky a na klopě žlutý ibišek. Aurora si všimla, že menší svazeček růžových ibišků je taky ve váze na jeho stole. Aurora měla ráda květiny stejně jako její matka. 

,,Dobré ráno, slečno Delacroix," Aurora vytřeštila oči. Ráno?! Kde sakra je? V Anglii bylo okolo sedmé večer, když ji opustila ,,Chápu, že jste zmatená, ale chvilku počkejte a hned všechno pochopíte. Tady," ukázal na židli před svým stole ,,sedněte si."

Aurora neměla tušení, co by měla říct. Radši se prostě posadila na židli a dál se rozhlížela po pracovně. Nad krbem byla čínské bojová šavle. Její hrana se nebezpečně leskla v ranním slunci. Podívala se z okna ven. Nádvoří bylo obehnané červenými domky v čínském stylu. Nad každými dveřmi byl vývěsní štít. Na jednom rozeznala injekci a na druhém misku s nudlemi. Uprostřed nádvoří byl veliký kruhový plácek snížený o několik schodů. V jeho středu byl mozaikou z barevného skla vyvedený další žlutý ibišek. Kam se to jenom dostala?

Ozvalo se tiché prásk. Do místnosti se někdo přemístil. Aurora na postavu překvapeně vytřeštila oči. 

,,Cass," zašeptala nevěřícně. 

,,Oh miláčku," řekla ztrápeně a pevně ji objala ,,Jsi v pořádku?" Prohlížela si ji se strachem ,,Nestalo se ti nic?" 

,,Ne, jsem v pořádku," řekla zmateně ,,Cass, co se děje?"

,,Ráda vás vidím, Mistře," řekla Cass k muži a formálně se mu s ruku na hrudi uklonila.

,,Já vás také, Cassiopeio. Je mi ale jasné, že naše shledání není za přívětivých podmínek. Předpokládám, že se něco pokazilo." řekl a milý úsměv nahradil upřímný smutek a starost. 

,,Moje matka se obávala nejhoršího a přesně to nastalo," řekla vážně a on přikývl.

,,Cass," zašeptala Aurora.

,,To nic, zlato," pohladila ji po vlasech ,,Všechno ti vysvětlím, dobře?" 

Přisunula si k ní židli a sedla si vedle ní.

,,Tohle," ukázala kole sebe ,,Je ČIZU - Čínský institut zvláštního umění." 

,,Jsme v Číně?" zeptala se překvapeně.

,,Ne," řekla Cass. 

,,Tak v tom případě to jméno nechápu," zamračila se Aurora a Cass se překvapivě uchechtla.