Sunshine | HP

67.

Odkašlal si. Dvojčata se na něj překvapeně otočila.

,,Veselé Vánoce," řekl a jeho sestry se na něj usmály. Vtáhl je obě do objetí a každé dal pusu do vlasů.

,,Tobě taky," zamumlala Bree.

,,Mimochodem," řekl, když se od sebe odtáhly ,,Řeším dárky poměrně brzo. Možná až moc brzo, ale každopádně jsem vám dárky už koupil. Takže," předal jim dvě krabičky ,,tady."

Obě překvapením otevřely pusy. Vždycky k sobě byli hodně odměření. Jeho sestry měly jedna druhou a on měl Auroru. Nebylo mezi nimi nijak extrémně pevné pouto, ale to mezi sourozenci v jejich rodině neměl kupodivu skoro nikdo. Všichni si tak nějak rodinu, a toho koho budou mít rádi, vybírali. Jako to tenkrát udělaly sestry Blackovi s Dracem Malfoyem. Prostě ho jen tak prohlásily za bratra a Malfoyovic rodina teď byla částí té jeho i přes to, že je s nimi nepojila žádná krev.

Každopádně to ale neznamenalo, že svoje sestry nemiloval. Právě naopak. Zemřel by pro ně.

Otevřely krabičky. Byly to dva identické náhrdelníky. Na každém z nich visela stříbrná liška se smaragdovýma očima. Liška byl jejich patron. A Kaye nenapadalo jiné zvíře, které by se k nim hodilo víc.

Obě se na něj dojatě podívaly ,,My pro tebe nic nemáme," řekla Bayle smutně. Rychle zamrkala, aby jí nestekla slza. Kayovi bylo jasné, že se bojí, aby se jí neroztekla řasenka a nebelvírské rudé a zlaté stíny, co měly nanešené na víčkách.

,,To je v pořádku," řekl po pravdě ,,Mám všechno, co potřebuju." Znovu je objal a pevně si je k sobě přitiskl ,,Mám vás rád."

,,My tebe taky," zamumlaly společně. Tyhle chvíle ho nutili přemýšlet o tom, jak některé lidi kolem sebe bere jako samozřejmost. Dokud nehrozilo, že může jednoho z nich ztratit, tak se k ostatním choval lhostejně a bezohledně, ale teprve, když šlo do tuhého, si všechno uvědomil. Hodně svoje sestry zanedbával. Kolikrát je ani nebral v potaz. Vždycky tam prostě byly ale on za nimi nikdy nešel a nezeptal se jich na jejich den. Jak se mají a co dělají. Nevěděl, co je baví ve škole. Jaké je jejich oblíbené jídlo nebo aktivita na odpoledne. Žili ve stejném domě, ale byli docela cizinci. Mrzelo ho to. Došlo mu, že by neměl ztrácet čas a začít věci napravovat. Začal s Juliet a pokračoval dál. 

My o vlku. Uviděl ji, když ucítil jak mu někdo poklepal na rameno. Nervózně se na něj usmívala. 

,,Ahoooj, Jul," řekly se zářivým úsměvem dvojčata. Kay jim věnoval varovný pohled a ony se za smíchu vzdálily. 

,,Co se děje?" poodešel s ní kousek od všech těch lidí do nejbližšího výklenku. Juliet se posadila na parapet a pokrčila rameny.

,,Chtěla jsem ti popřát Veselé Vánoce. Takže, Veselé Vánoce!" řekla a pak zrudla v obličeji. Zasmál se. Bylo roztomilý, když byla nervózní. 

,,Tobě taky Veselé Vánoce. Nejsou sice letos nic moc, ale za války si člověk nevybírá." 

Přikývla ,,Vlastně jsem ti chtěla dát dárek," řekla a zkousla si ret. Kay nechápal proč je tak nervózní. Většinou okolo něj byla až přehnaně sebejistá. I když, když se nad tím Kay zamyslel, asi to bylo proto, že se mu snažila ukázat, že je lepší než on. Když na něj byla naštvaná, musela ho brát jako totální odpad. Teď, když se všechno vyřešilo bál se, že se zase vrátila Julietina stránka, která si myslela, že on je velký Kay Lazarev a ona malá Juliet Taylorová. 

,,Jul, mrzí mě to, ale pokud nechceš zlomený brk nebo pár mých ponožek, tak pro tebe nic nemám," řekl smutně. Nenapadlo ho, že by pro něj něco měla. Posledních pár dnů nad tím přemýšlel a mrzelo ho, že nebude moct dát Juliet dárek k Vánocům, ale věděl, že to vlastně nikdo z nich. Neměli jak ho koupit nebo objednat. Mohli si tak maximálně rozdávat věci, co by našli v Komnatě nejvyšší potřeby. Vsadil by se, že by tam něco vhodného našel pro každého ze svojí rodiny. I pro Juliet. 

,,Vlastně, no, já-" odmlčela se a vyhýbala se jeho pohledu.

,,Jul?" zeptal se poněkud znepokojený jejím chování.

Zhluboka se nadechla ,,Vlastně pro tebe mám tohle." Seskočila z parapetu a stoupla si před něj. Konečně se mu podívala do očí. Zatáhla ho zepředu za triko a pak přitiskla svoje rty na ty jeho. 

Kay překvapením zalapal po dechu. Juliet se od něj nejistě odtáhla, ale on si ji přítáhnul za pas k sobě a znovu políbil. Tentokrát pořádně. Dokud jí nepolíbil, neuvědomil si, kolikrát si to vlastně přál. Kolikrát o tom tajně uvažoval, když ji pozoroval, jak se soustředí při hodinách. Jak se směje, když někdo řekne něco vtipného nebo jak na něj křičí, když ji něčím rozčílí. 

Už od toho trestu po tom toužil. Po překrásné nebezpečné Juliet, která pro něj nikdy neměla vlídné slovo. 

Juliet mu zapletla prsty do vlasů a snažila si ho přitáhnout blíže, i když už to víc nešlo. Kay měl stejnou potřebu. Tohle byl ten nejlepší Vánoční dárek jaký kdy mohl dostat. Vlastně jaký kdy dostal. 

Teda, to nejnovější super rychlé koště, co mu dala loni Aurora k Vánocům nebo celoroční vstupenku na jakýkoli famfrpálový zápasy, co sehnal jeho otec, byli taky hustý, ale tohle bylo neskutečný. 

Někdo si za nimi odkašlal. 

Kay se neochotně od Jul odtáhnul a povzdechl si. Oba se na sebe nervózně usmáli. Pohladil ji po vlasech. Zářivě se usmála. 

,,Kayi?" zaslechl Ollieho jak netrpělivě podupává nohou. Když se otočil, uviděl jeho a Roye.

,,Co je?" odsekl naštvaně ,,To nevidíte, že teď nemůžu?" 

,,No, to vidíme," řekl Roy škádlivě ,,Ahojky, Juliet. Nějak se červenáš." 

Kay se na něj zamračil a Juliet ho objala kolem pasu a schovala svůj rudý obličej do jeho trika. 

,,Tak co je?"

,,Přišli jsme na to," pronesl Ollie vážně.

,,Cože?" zeptal se překvapeně a mírně od sebe Jul odtáhl. Ta si je změřila nechápavým pohledem.

,,Přišli jsme na to." 

Tenhle den už snad nemohl být lepší. Kay myslel, že snad špatně slyší. 

,,Nekecáš?" zeptal se ohromeně.

,,Ne."

,,No, do prdele."