Sunshine | HP

54.

,,Rozdělte se do dvojic," zahučel Mustafa. Lynx se Stuartem zamířili k sobě. Ostatní jim věnovali překvapivé pohledy. Lynx jen doufala, že to nebude nikdo rozebírat. Mustafa je obdařil zvláštním pozvednutím obočím. 

,,Začněte." 

Stuart zaujal postoj a zhluboka se nadechl. Stejně jako Lynx si připomínal první krok jejich sestavy. Lynx ho varovala, že při skutečném zápase bude trochu improvizovat. On se bude striktně držet kroků, ale ona musí jednat instinktivně. Jinak by je Mustafa prokoukl. Samozřejmě byl plán, že Lynx vyhraje. To by jim asi jinak nikdo nesežral. 

Začali zápas. První krok. Útok na jeho rameno. Zvedl na obranu předloktí a ona mu do něj silou praštila. Krok dozadu. Krok dopředu. 

Takhle to šlo dál. Sem tam přidala do jejich tance náhodný krok navíc, kdy mu uštědřila další ránu a modřinu. Stuart měl celou dobu soustředěný výraz jakoby skládal zkoušku. Dělal všechny kroky přesně jak ho učila. Možná až moc perfektně. Ten souboj sám o sobě musel vypadat kapku roboticky, ale pořád lepší než nic. 

Nakonec Lynx nečekaně vyhrála. Podkopla Stuartovi tvrdě nohy a sedla si mu na hrudník. Oba nahlas oddechovali. Cvičili to už tolikrát, ale stejně je to vždycky vysílilo. Lynx věděla jak to musí být pro Stuarta těžké. Tohle překonávání svých přesvědčení a smíření se s minulostí, ale pro ni to taky nebylo snadné. Většinu času jednala instinktivně. A v boji to platilo dvojnásobně. Nebylo jí úplně příjemné se nazpaměť učit nějakou sestavu a pak ji předvádět. Držet se striktních kroků. 

Několikrát se při boji nachytala jak málem opustila původní plán a chtěla Stuarta poslat k zemi. Tam byl jeho nekrytý bok, tam ho stačilo kopnout do kolene a spadl by k zemi. Musela se opravdu pekelně soustředit a neustále se napomínat. Opravdu byla zvíře. Spoléhala se na svůj instinkt, místo svojí hlavy. Radši se nechala unášet vztekem a touhou, místo rozumem. 

,,To bylo...zajímavé," pronesl Mustafa a prohlížel si je se založenýma rukama. 

,,Začala jsem se Stuartem trénovat, pane," řekla Lynx a slezla z něj. Pomohla mu na nohy. 

Přimhouřil oči. Vypadal, že nad něčím přemýšlí. Ostatní je nervózně pozorovali. Možná je fakt prokoukl. Mustafa už zažil tolik soubojů. Měl tolik zkušeností. Asi dokázal odhalit ledacos. Lynx se jen modlila, aby tohle nebyl ten případ. Udělal by jim něco? Bylo to proti pravidlům? Ano, naučila Stuarta souboj jako dítě básničku, ale teoreticky ho naučila základní věci. Jak se bránit proti útoku na boku. Jak správně stát a držet rovnováhu. Jak smotat pěst, aby když praští si nezlámal prsty. Ano, snažili se ho obelstít, ale nemůže říct, že netrénovali. A to byla přece pointa těchto hodin, ne? 

,,To vidím," zabručel ,,No, dobrá práce." 

Lynx vytřeštila oči. Mustafa ji obvykle docela chválil. Neměla to ráda, protože ji chválil za věci, které na sobě nesnášela a které se oni snažili živit, ale dneska poprvé za to byla vděčná. Dost na Stuartovi dřela a tohle z něj vytřískat, byl fakt boj. Několikrát to s ním málem vzdala jak jí docházela trpělivost. 

Nejhorší bylo, že Stuart tohle v sobě měl. Byl by skvělý bojovník, kdyby chtěl. Měl rychlé reflexy, sílu a chladnou hlavu, ale tohle všechno v sobě zamčel a odmítal to pustit ven. Chápala to a obdivovala ho za to, ale zároveň nesnášela, protože jí přidělával neskutečně práce. 

,,Děkuji, pane," zamumlali oba. 

,,Jen tak dál," řekl překvapivě potěšeně ,,Vidíte!" Zvolal k ostatním ,,Vidíte, co dokáže tvrdá práce a trénink? Nestačí tady jen pár hodin máchat kolem sebe rukama jakože bojujete. Je potřeba na sobě opravdu zamakat. Kdykoli to jde. Možná pak dosáhnete úrovně jako tady zabiják." pochvalně ji poplácal po zádech a usmál se na ni.