Sunshine | HP

42.

Opustit Caroline bylo těžké. Věděla, že u Lvovovým se jí nic nestane, ale stejně by byla radši, kdyby na ni mohla sama dohlížet. Co když je nakonec ta jediná, co jí zbyde? Kdo ví, co udělají s ostatními? Většinu zajali a ty co ne, ty byli ztracení.  Ne, rychle to vyhnala z hlavy. To byla blbost. 

Nebyli ztracení. Někde se schovávali a čekali na správnou chvíli. Aurora byla schovaná a v bezpečí a Cass tam někde čekala na příležitost k útoku. A ona ji najde a pomůže jí.   

V Londýně se ubytovali na levné mudlovské ubytovně na okraji. Místo to bylo fakt odporné. V kobercích byli vyšlapané díry. Tapety odstávali kvůli vlhku, který pronikal do budovy a postele v jejich pokojích divně zapáchali. Hope si vůbec nedokázala představit, že by na něčem takovém strávila noc, ale bylo to bezpečnější než v centru. 

Rozdělili se na 2 skupiny, protože šest lidí by asi docela dost budilo pozornost. V každé byl jeden kouzelník pro obranu. Megan, Connora a Shawna poslala na Příčnou ulici. Porozhlédnout se, poptat se. Prostě zhodnotit jaká je situace. Ona, Ryan a Gemma šli obhlédnout její byt. 

V Londýně stejně jako v New Yorku vlastnila byt, ve kterém bydlela, když byla ve městě. Nyx jí vždycky říkala, že je to zbytečné, aby tady dávala peníze za bydlení, když může normálně bydlet u nich. Hope by na jednu stranu hrozně ráda bydlela s nimi a trávila s nimi všechen čas, co mohla, ale na tu druhou - jejich dům už byl tak dost přecpaný a Hope byla ráda, že má vlastní místo, kde může být sama. 

Byt byl v docela luxusní čtvrti. Hope neměla o peníze nouze. Honoráře z natáčení byli dost velké a její rodina jako čistokrevná rodinka v Anglii měla také nemalé mění. Potom co její sestra zemřela zjistila, že jí část svých peněz odkázala. Mohla si takové drahé věci dovolit. 

Její byt byl v patnáctém patře jednoho vysokého obytného domu kousek od centra. Snažili se být nenápadný a hlavně nepoužívat kouzla. Na místo dojeli metrem a pak zbytek došli hezky po svých. Po cestě si dokonce ve stánku koupili hot dog a snažili se chodit na hodně zalidněných ulicích. 

Dole na interkomu naklikala kód ke vstupu do domu. Ozvalo se chrčení a dveře se odemkli. Dole za stolem seděl postarší pán a četl si mudlovské noviny. 

,,Dobrý den, Luoi," pozdravila ho zvesela. Muž složil noviny.

,,Hope! Myslel jsem, že se vracíš až v lednu," podotkl s úsměvem. 

,,Zvládli jsme to dřív," pokrčila rameny. 

,,Někdo tě tady hledal," všichni tři se zarazili. 

,,Ou nikoho jsem nečekala."

,,No, byl tady asi před třemi dny. Řekl jsem mu, že jsi v Los Angeles. Ptal se mě ale jestli bych ho nepustil k tobě do bytu, že ti tam prý musí něco nechat." 

,,A pustil jsi ho tam?" zamračila se.

,,Ne, jistě, že ne. To nemůžu," zasmál se ,,Ale zeptal jsem se na jméno. Jmenoval se Garret." 

,,Aha, Garret. Už vím!" zalhala ,,Díky Loui za info." 

,,Nemáš zač." 

Pokynula svým společníkům, aby ji následovali do výtahu. Neznala žádného Garreta, ale bylo jí jasné, proč ji hledal. Co jí tam chtěl nechat? To asi neměl být dárek na uvítanou zpátky v Anglii. Asi by se tu neměli zdržovat moc dlouho. Přemýšlela, kdo všechno věděl, že tady bydlí. Moc se o tom lidem nezmiňovala a přesnou adresu vědělo jen pár lidí. Tohle bylo šílené. Kdo z jejich blízkých je zradil? Kdo byl celou dobu ten padouch a vesele si hrál na kamaráda?