Sunshine | HP

39.

,,Co se vám sakra stalo?" vykřikla Lynx, když je uviděla vstoupit do společenské místnosti. Prohlédl si Ethanův obličej. Modřina přes celou tvář. Krvavé klouby prstů. Krev na košili a roztržený ret. Sám na tom nebyl hůř. Měl asi zlomený nos a naraženou klíční kost. Jeho ruce na tom byli úplně stejně a tvář měl taky zbarvenou do všech barev duhy. Když se rozhlédl po ostatních studentech, našel nejednu tvář podobné té jeho. 

Jakmile se zrušili koleje, nikdo už neřešil nějaké bariéry v rámci společenských místností. Už sem do nebelvírské věže nebylo potřeba heslo a byli zde snad všichni studenti Bradavic. Když šel z poslední hodiny neviděl nikoho, kdo by zamířil jinam než sem. Asi se všichni báli být odloučeni od ostatních. To naprosto chápal. Na spaní to bude asi problém kvůli místu, ale nějak to zvládnou. Určitě nikoho nevykáže tam ven za těmi hroznými sadistickými lidmi. 

Oba se úlevně svezli na pohovku ke krbu. Kay si opatrně osahal nos. Zasyčel bolestí. Měl na něm nějakou bouli, které hrozně bolela. To asi nebude jen modřina. 

,,Pane bože," zhrozila se Nicole a s výrazem naprosté hrůzy si prohlédla Ethanův obličej ,,Jsi v pořádku? Musí to hrozně bolet." 

Posadila se vedle něj a začala si důkladně prohlížet jeho obličej. Ethan se pokusil o úsměv, ale vyšla z toho jen bolestivá grimasa.

,,Jo, bolí to, Nicole. Díky za optání," ušklíbl se Kay, ale Nicole ho ignorovala. 

,,Royi!" zakřičela přes celou místnost. Otočil se nějaký blonďák se světle modrýma očima. Kay si ho důkladně prohlédl a pak překvapením otevřel pusu. Ten blonďák byl Roy! Úplně zapomněl jak jeho kamarád doopravdy vypadá. Najednou vypadal tak...normálně. Roy si vždycky obličej maloval líčidly a nebo si ho alespoň kouzly vylepšoval. Prodlužoval se řasy. Dělal si plnější a růžovější rty. Přidával si na obličej pihy a podobně. Teď vypadal tak nedokonale s bledým obličejem. Dvěma čárkami místo pusy a zvláštně širokým nosem. Skoro by ho nepoznal. 

Zrovna léčil nějaké dívce rozbité koleno. Jakmile měl hotovo přesunul se k nim.

,,Co se ti sakra stalo?" zeptal se Ethan a zděšeně si prohlížel jeho obličej. Roy vypadal smutně a vyčerpaně. V jeho očích chyběla ta známá jiskra a jeho rtům spokojený úsměv. I jeho oblečení bylo prostě...nudný. Měl čistě bílou košili, černé rifle a tenisky. Žádné třpytky, třásně ani barevné tvary. Roy pro tohle žil. Bez toho to prostě nebyl on. Co mu to jenom provedli?

,,Sprav ho!" nařídila mu Nicole a ukázala na Ethana.

,,Nemůžu ho spravit," zakroutil omluvně hlavou Roy ,,Odpoledne jsem vyléčil monokl jednomu klukovi a oni mu za to přidělali další. Můžu ho jen zbavit té bolesti, ale vzhled musí zůstat."

,,Není to tak hrozný," mávl rukou Ethan.

,,Ne. Pomoz mu," řekla tvrdě Nicole a Roy se dal do práce. Na první pohled to vypadalo, že nic nedělá, ale Ethnův obličej stažený bolestí se postupně měnil v úlevný. Pořád vypadal stejně, ale když si sáhl na zhmožděnou tvář už nesyčel bolestí.

,,Díky," usmál se na něj. Nicole ho pohladila po vlasech a objala ho kolem ramen. Nikdo nic neřekl, když se k němu důvěrně přitiskla.

Roy se pustil do jeho obličeje. Hrozně to šimralo jak se kůže pod ránami spravovala. S jemným křupnutím se mu nos dostal zpátky na svoje místo. Úlevně vydechl. Bolest byla konečně pryč. Poděkoval Royovi a on se posadil do křesla vedle.

,,Tak co se stalo?" zeptala se znovu Lynx. Seděla zavrtaná v chlupaté dece v druhém křesle. 

,,Bylo to peklo," řekl Ethan.